Archive Anecdotage

1 Hotel Problém…

…někde v Rakousku…2. dubna 1996…rozhovor s recepční…..

„Já se nechci vybavovat, chci spojení.“
„Ano, ale vy jste již volal, ne?…“
„Ou, omlouvám se.“
„Takže spojení je funkční.“
„Ne, není funkční, napodruhé. Snažím se už hodinu.“
„Ale váš telefon je na noc vypnutý.“
„Kvůli čemu?“
„My to děláme.“
„Proč?“
„Aby vás to nerušilo.“
„Tohle mě velmi ruší, můžete mi říct, kdy bude telefon dán do pořádku. Musím si zavolat, vzpomínáte?“
„Nejprve musíte vytočit ‚0‘.“
„Ano, já vím. Už jsem volal, vzpomínáte?“
„Ale spojení je v pořádku.“
„Ne, není….a pokojská mi chodí na pokoj, aby se ujistila, že nejsem rušen. Nemáte nějakou takovou malou cedulku ‚Nerušit‘ jako ty, co mívají v opravdických hotelech?“
„Ony vědí, že jste na pokoji a nevejdou.“
„Ou, omlouvám se…kdy budou telefony fungovat pro volání ven?“
„Ale vy jste už volal, proto víte, že telefon funguje.“
„O to tady jde, nefunguje teď.“
„Možná je obsazeno, to číslo, které voláte.“
„Ne, mají velkou centrálu, fůru linek.“
Musíte nejprve vytočit nulu!“
„Na to jste velmi dobrá, že?…Chci říct, velmi, velmi dobrá“…cvak…píp…píp…píp…


© Ian Gillan 1996

Zpět na:
back to the archive anecdotage