Archive Anecdotage

20 Telefonáty

Zvoní mi telefon.

‚Haló?‘

‚Ano, proč jste zrušili tiskovku?‘

‚Jakou tiskovku?‘

‚Tu, co jste zrušili dneska, tady v Santosu, v Brazílii.‘

‚Nu, na žádnou nebyl stejně naplánovaný čas, pouze v případě, že by se někdo obtěžoval zeptat se; nikdo se však nenamáhal. Vůbec jsme nevěděli o žádné tiskovce, proč bychom ji pak měli rušit? Je to velmi nepříjemné pro fan klub, přijeli jsme sem propagovat Deep Purple, je to naše práce.‘

‚Rozumím.‘

‚Co bude s našim rozhovorem?‘

‚S jakým rozhovorem?‘

‚S rozhovorem, který jsme měli dělat na tiskovce.‘

‚Podívejte se, rád bych vám pomohl, ale nemohli jsme dát do plánu rozhovory, protože není čas. Já nikdy, nu skoro nikdy, nedělám rozhovory v den vystoupení, ze zřejmých důvodů. Místní pořadatel je vůl a ze šesti dodávek, které odjely ze Sao Paula dorazila do Santos jenom jedna podle plánu. Já jsem v té dodávce nebyl. Společně s rozmanitými věcmi a zavazadly od personálu, managementu a hudebníků, jsem absolvoval vyhlídkovou cestu ve společnosti řidiče a vozidla, jejichž omezení byla vzájemně kompatibilní. Cestou jsem navštívil místa, která jsem neměl ve svém itineráři. Jsem šest tisíc mil od domova a má žena potřebuje trochu pomoci s párem věcí, takže se snaží dovolat, když my hovoříme. Mám hlad a jsem velmi, velmi unavený a dostávám rýmu…‘

‚Počkám tedy na vás u hotelového bazénu, OK? Řekněme v pět?‘

‚Cvak…………‘

Zvoní mi telefon….(jiný hotel, jiné město).

‚Haló?‘

‚Mííster Gííílen, co děláte?‘

‚Kdo je tam?‘

‚Ano‘

‚Ó, skutečně?‘

‚Co děláte?‘

‚Provozují orální sex se pštrosem.‘

‚Co?‘

‚Ano.‘

‚Kdy pojedete na univerzitu?‘

‚Asi kolem 7:15.‘

‚OK, děkuji.‘

‚Potěšení je na mé straně.‘

‚Nashledanou.‘

‚Nashledanou.‘

Zvoní mi telefon….

‚Haló?‘

‚Ahoj Iane, jak se vede?‘

‚Kdo tam je?‘

‚George, nepamatuješ si na mně?‘

‚Jo, George, ovšem, jak se máš?‘ (Nemám tušení, kdo George je).

‚Můžu přijít k tobě na pokoj?‘

‚Proč proboha?‘

‚Abychom si pokecali, člověče.‘

‚Bohužel nemám čas.‘

‚Copak děláš?‘

‚Píšu.‘

‚Copak píšeš, člověče?‘

‚Kdo je tam?‘

‚Tady je Geroge, člověče, copak si na mně nepamatuješ?‘

‚Ehm, ne.‘

‚Ale jó, člověče, víš, pařili jsme spolu naposledy, ne?‘

‚Musíte se mně plést s nějakým Američanem, moji američtí přátelé paří v jednom kuse.‘

‚Co?‘

‚Říkal jsem, že se musíte plést.‘

‚Můžu přijít k tobě na pokoj?‘

‚Jdi do prdele, Georgi.‘

Tolik k telefonátům.


© Ian Gillan 1997

Zpět na:
back to the archive anecdotage