Archive Anecdotage

22 Destruktivní otázka...

„Děláš to jenom pro peníze?“ je zajímavý druh klišé, který patrně vyžaduje hromadu ospravedlňování, které poslouží jenom ke zvětšení úšklebku na tváři tázajícího.

Nu, kdybych měl obchodní banku nebo byl profesionální hazardní hráč, měl bych co dělat to popřít, ale i tak dostávám výčitky z absurdního pocitu viny, když se snažím bránit svou pozici, protože to je ve skutečnosti má integrita, jež je zpochybňována.

Není pochyb o tom, že jsou vypláceny velké částky peněz, když se daří, ale tyto peníze ubývají v katastrofické neúměře vůči režiím, když má popularita poklesne…pravidelný jev.

Je příjemné, když mám velkou výplatu, ale já se nerozhodují na základě velikosti šeku a za ta léta jsem už odmítl pár hodně tučných nabídek. Píšu toto v první osobě čísla jednotného, protože každý má jiné představy o příjmech a vydáních, ale musím říct, že Deep Purple má tradičně zdravý postoj v této oblasti.

Myslím si, že rozumím hodnotě peněz jako oběživa, ale nemám absolutně žádnou představu o jejich hodnotě jako zboží. Tohle se děje s mými penězi…

72,5% jde na provize (32,5%) a daně (40%).

27% jde na odměny účetních a právníků, splátky hypoték, dvou aut, výdaje na domácnost a rodinu, atd.

Zbývajících 0,5% utratím za chlast a hýření.


© Ian Gillan 1997

Zpět na:
back to the archive anecdotage