Archive Anecdotage

24 Když létám ...

Mám rád svůj malý příval vzduchu šplouchající z kontrolovatelného zdroje. Můžu rozdělovat nepříjemné pachy a regulovat teplotu mého skalpu a někdy (přísahám) můžu odfouknout palec nebo dva od mého nosu světlo na čtení.

Želbohu, současná škola myšlení cestujících, jimž nesmí být dovoleno přemýšlet sami za sebe, pro případ, že by chtěli něco jiného než chlapík vedle, známá jako ‚P.O.V.J.P. – ‚Pane O Všechno Je Postaráno!‘ – stanovuje (nabrání dechu)….okolní rovnováhu, zajištěné mikro-klíma, ale mimo dosah klientů se nemytými prsty. „Nelíbí se vám pach našeho prvotřídního kuchaře, skoro-masa, nezkušenost, nenákladný podnos, který je konzumován ve stylu žvýkání s otevřenými ústy (ne nepodobném pračce s otevřenými dvířky) vaším inkontinentním, lupenkou pokrytým, zvratky obtěžkaným, smrdutým dechem obklopeným, nadměrně přeobsluhovaným, hlučným pitomcem sousedem? Máte sakra pech! U.S.A. Today, pane?“


© Ian Gillan 1997

Zpět na:
back to the archive anecdotage