Archive Anecdotage

34 Nakupování v zemi aligátorů

Prohlížel jsem si zboží ve sportovních potřebách ‚Sport Authority‘, když mi kolem boku proklouzl floridský prodejce obuvi.

PO: „Můžu nějak pomoct?“

IG: „Ne, díky, jsem se dívám.“

PO: „Co potřebujete?“

IG (rezignovaně): „Chtěl bych pár něčeho jako tyhle.“

PO: „K čemu mají být?“

IG: „Pardon, prosím?“

PO: „K čemu mají být“ (majestátným mávnutím objímá rukou prodejnu).

IG (dochází mu to): „K nakupování.“

PO: „Nakupování?“

IG: „Ano, k nakupování a, ehm, psaní.“

PO: „Fajn, potřebujete nějaké crossové.“

IG: „Aby se hodily k mé náladě (pozn. překl.: „cross“ znamená také „otrávený, rozmrzelý“)

PO: „Jakou velikost?“

IG: „Jedenáct.“

PO: „Tady jsou.“

IG: „Co to je? Ty nejsou vůbec na mně.“

PO (trpělivě, se slabým povzdechnutím): „Jenom si je vyzkoušejte.“

IG: „Znám svou velikost, 45,3 ve Francii, 290 v Japonsku, 10,5 v Británii a 11 ve Státech.“

PO: „Ale všechny velikosti jsou jiné.“

IG (ustupuji): „To je asi pravda. Tyhle jsou příliš malé.“

PO (vítězoslavně): „Potom potřebujete 11,5.“

IG: „Ale já v Americe vždy chodím v jedenáctkách.“

PO: „Možná, že vám porostla noha od té doby, co jste si naposledy kupoval boty.“

IG: „Je mi dvaapadesát.“

PO (podezíravě): „Nekupoval jste si je v zámoří.“

IG: „Ne.“

PO: „Tak potom tedy tyhle jedenáct a půlky…“

IG: „Já je nechci, vypadám v nich idiotsky. Chci nějaká obyčejná bílá perka jako ty, co mám na sobě.“

PO: „Ale to jsou tenisky.“

IG: „Jo ták, co mám potom dělat?“

PO (z velké výšky): „To se musíte rozhodnout sám, pane, já jsem tady jenom, abych vám pomohl.“

IG: „Ano, nu to se mi ulevilo, nashledanou, a děkuji za vaši pomoc.“

PO: „Prosím pane, a přijďte zas…“ odcupital pryč pátrat po další oběti.


© Ian Gillan 1997

Zpět na:
back to the archive anecdotage