Archive Anecdotage

38 ‚Masožravci‘ neboli ‚Noční rybolov‘

Oranžové oko zasazené hluboko ve vyhladovělém nočním dravci bylo vše, co jsme viděli, kromě dlouhého stříbrně blýskajícího se těla. Stříbrně se blýskajících těl. Když jsme se tam dívali ještě víc a potom ještě víc, lapajíc světlo měsíce. Masožravci.

„Jakpak by se ti líbilo být ženatý s jednou z nich?“, řekl jsem.

„Já jsem“, odpověděl on, tiše. Ani smutně ani hořce, ale resignovaně.

Záblesk mé nechtěné trefnosti vykoukl rošťácký přes své rameno, když jsem klopýtal statečně (nebo chabě, jak se ukázalo) dál.

„Má pěkný ocas?“

„Ne,“ zamumlal ten cizinec, „už ne“.

„Co dál?“, pomyslel jsem si.

Pomalu jsem se otočil, cítil jsem, že ta barracuda panikaří a uhání k útesu.

„Poslouchej, chlapče, tam, odkud pocházím, jsou chlapi chlapy a ženy jsou vlastněny. Jsem vysvlečen ze své důstojnosti (tohle nejsou má skutečná slova, ale jsou dost blízko). Myslel jsem, že je mou ženou, ale ublížila mi.“

Malý mráček přešel zvolna nad hlavou, a všechno se rozjasnilo.


© Ian Gillan 1998

Zpět na:
back to the archive anecdotage