Dear Friends

DF 51 – Prdelolasiční šok 1 - Nic 0 (červenec 2010)

29. července 2010

Drazí přátelé,

Napadlo mne, že bych měl skutečně něčím přispět do tohoto zdánlivě opuštěného prostoru. Žil jsem zhruba po celý uplynulý rok v prázdnu, pouze s hudbou, rodinou a přáteli, kteří jediní dokázali proniknout až za tuto stranu skla.

Byl jsem hluboce ponořený v myšlenkách – nekonečný bůh a tohle všechno – zatímco jsem dával do pořádku vhodné míry. Metrické yardy dostaly výprask a čas se nyní měří v balónech; už žádné přestupné roky – Ha!

V tom se mi náhle objevuje přímo před obličejem prdelolasice. Docela velký šok fakt, když jsem si myslel, že tento ohavný druh je na pokraji vyhynutí. Ale vypadá to, že – podobně jako potápka roháč – prošel nepravděpodobnou regenerací. Musel jsem ztratit koncentraci, protože zbožná přání byla mou silnou stránkou v minulosti. V každém případě tento skřet strká svoji smrdutou tvář-díru nad můj psací stůl a křičí ‚proslýchá se, že DP končí – ha, kejhot, ha!‘

Ach můj bože, ta únava z toho všeho.

Přeháněl bych, kdybych tvrdil, že od roku ´69 bylo deset kapelních porad, a většina z nich skončila v hospodě, aniž by se vůbec něco rozhodlo. Takže plánovat album, například, by bylo něco úplně nového (alba se prostě přihodí, nebo ne?) a plánovat organizovaný odchod do penze by bylo zcela jednoduše nad rámec našich schopností.

Předpokládám, že něco nakonec ubude, ale prozatím do toho McQuillane!

Jo a u čeho jsem to skončil? Ach ano, temné vlny transcendují vazkou membránou našeho konečného vesmíru. Jak to řekl Hawking? ‚Před velkým třeskem nebylo nic!‘ Musíme na to ještě přijít, ale nic takového jako nic neexistuje.

Nazdar,

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 2010

Zpět na:
return to DF index