Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

45 – odpuštění, strach, Bob Marley, vizuální zmatek, červenáčci

Od: Craig.Hooper@htv-wales.co.uk (Craig Hooper)

Pane Gillane,

předpokládám, že dostáváte hodně podivných a esoterických fantazírování od podivných a esoterických fantasmagorů. Zde je další.

Ve skutečnosti mám hodně inteligentních otázek co se týče Vaší hudby a názorů, ale tohle je je jeden z těch dnů nehybného vnitrozemského vzduchu, jež karamelizoval zbývající inteligentní části mého mozku. Sorry.

Cítím se nyní pod tlakem, abych vyprodukoval něco podivného a esoterického k Vaší úvaze. Myslím, že nechám své prsty po svém si ťukat krátkou chvíli a uvidím, co se stane. Aha. Božský pot mi jde v ústrety. Myšlenka však víc provokující a smutná než podivná a esoterická.

Jedna má kolegyně právě zmínila jeden dost tragický příběh, na kterém pracuje (jsem novinář, údajně investigativní, ale nemějte mi to za zlé. Znám Vaše všeobecně zastávané názory na novináře, ale já honím jenom zlé lidi. A píši Vám, protože jsem fanoušek (nejenom Vaší hudby, ale také esoterického fantazírování) – ne proto, že chci udělat nějaký příběh .... i když, kdybyste potřeboval nějakého autora/producenta/reportéra/žurnalistu na chronologické zmapování jednoho roku v životě DP kolem světa, zvážil bych to....ačkoliv má žena a dítě by tu myšlenku mohli ostře odsoudit...)

Mimoto, mimoto, co jsem vlastně chtěl říct?

Ach ano. Ona dělá příběh (používám termín příběh v profesionálním novinářském smyslu – ve skutečném životě víme, že je to více než pouhý příběh, je to něčí život) a (velmi milé, velmi inteligentní) dívce, která je kvadraplegik (totálně ochrnutá od krku dolů, pro potřebu neanglicky hovořících čtenářů) od svých dvou let. Byla sražena jedním mužem v autě – totální nehoda. Nyní, zničený léty viny a po podobné tragédii jeho vlastní dcery (ta, myslím, zemřela potom, co byla sražena automobilem), se tento řidič chce setkat s tou dívkou, které bude brzy osmnáct a omluvit se.

Má kolegyně toto zmínila před tou dívkou. Ta řekla, že kdyby mohla, osobně by ho přejela svým autem, aby poznal, jaké je to být paralyzován od krku dolů.

Otázka, která mi přichází na mysl (a já se Vás neptám v rámci hledání jasné odpovědi, protože taková neexistuje. Ale Vaše přemýšlení jsou často moudrá, legrační, praštěná a inspirativní, a myslel jsem, že tato otázka by mohla využít určité moudrosti a inspirace – praštěnost a legrace se zde ve skutečnosti nehodí), je: je to v pořádku, aby myšlenky na pomstu zvítězily nad odpuštěním? Vůbec někdy? Je snadné říct „odpusť a zapomeň“, ale je to možné?

Je to otázka, která mě nutí přemýšlet nad rámec bolesti a tragédie a bezprostřední skutečné životní situace. Týká se to mnoha hrůzných situací po celém světě. Myslíte si, že by žíznivé a hladovějící děti pod nějakým mostem v Bejrútu měly odpustit Američanům? Jestliže ne, kdo je tím špatným?

Uvědomuji si, že se to zvrátilo do jakési delší eseje a to už vlastně není podivné nebo esoterické. Ale já vím, že odpovídáte na otázky v Q&A dost nahodile. Takže aplikujete-li na to nějaké své moudro, bude to skvělé. Jestliže ne, nepřipraví Vás to o čas a odplyne to do věčnosti (kdypak je tahle?) v elektronickém éteru. Ještě napíšu s Purple/Gillana se týkajícími (a mnohem kratšími) otázkami (mám jich řadu).

Mnoho štěstí,
Craig Hooper

P.S.: Doufám, že nashle na bristolském vystoupení, podaří-li se mi toho včera vyloudit lístek od nějakého neoficiálního „prodejce“ venku. Měl jsem lístky na cardiffské vystoupení, ale uteklo mi kvůli nemoci (ne mé).

Zdravím pane Hoopere,

děkuji za dopis. Složitosti lidské povahy, co?

Co se týče příběhu Vaší kolegyně, vzpomínám si, že jsem byl autě kapely (myslím, že to byl rok 1969), když jsme byli účastníky fatální nehody v Západním Londýně po návratu z vystoupení ve West Country. Jel jsem ke koronárnímu soudu, abych svědčil ve prospěch našeho road managera, jenž řídil to auto.

Byla to tragická nehoda...starší muž se vracel z noční směny na svém kole, bez zadního světla. Zastavil před naším vozem na tmavém místě a byl sražen. Narazil hlavou o zem a později zemřel.

Během těch několika dnů před soudním vyšetřováním jsem chtěl zatelefonovat rodině toho staršího muže a vyjádřit svůj smutek a soucit. Náš advokát mi řekl, abych je, za žádných okolností, nekontaktoval. Vysvětloval, že by na to mohlo být nahlíženo z právní pozice jako přiznání viny.

To skutečně bolelo. Nedokázal jsem pochopit hodnotu takové nelidskosti. Bylo to ovšem špatně, (zlá, blbá rada), ale já byl příliš mladý na to, abych se postavil takovémuto konstatování. Jak daleko lepší by to mohlo bývalo být, obejmout se a sdílet zármutek.

Jak říkáte, zcela správně, na něco takového neexistuje odpověď, ale posun perspektiv může někdy pomoci.

Ano, ti palestinští uprchlíci by měli prominout Američanům, protože ten most v Bejrútu nebyl postaven, aby pohoršoval, byl to jenom ten nepromyšlený nápis (The American Highway), který způsobil tu potíž, a teď se podívejme, kde jsme.

Zapomenutí je myslím jiný příběh. Tyto děcka jsou nyní dospělá a pravděpodobně jsou rozumnější, ale to všechno se ztrácí v rudé mlze, že.

Často se říká, že tyto věci jsou příliš složité na jednoduché řešení, protože každá strana má odlišný pohled na řešení problému a nikdo nemluví stejným jazykem.

Vzpomínám si, hned po Velkopáteční dohodě v Belfastu, jak obě strany odmítly použít stejná slova k artikulaci vzájemně akceptovatelné dohody. Na našich televizích bylo období tragického parafrázování, a já si myslel, že to nikdy neskončí; ale kritický bod byl překročen a od té doby jsme ušli pěknou cestu. Důsledkem bylo, že věčně oheň rozpalující média obrátila svou pozornost na jiné sobě sloužící zájmy ve svém konstantním úsilí tvořit zprávy.

Omlouvám se, nechci dál bušit do médií, ale všechno to dobré, co dělají, je převáženo vytvářením zlé krve a kecy. Je to ten starý příběh o moci a zkaženosti. Severní Irsko nyní vypadává z divizí Ligy Horkých Zpráv v době, kdy pozměněné a pozitivní ohnisko zájmů ze strany těchto vědátorů by mohlo být přínosné v tomto hojícím procesu. Je to smutné a špatné.

Mimochodem, ví někdo, co se dnes děje na Haiti? Vsadím se, že TOTO by si zasloužilo něco ‚investigativního‘!

V odpovědi na Vaši otázečku, řekl bych že Věčnost je něco, co začalo před nějakou dobou, dávno před velkým třeskem. Souvisí s Nekonečností a obojí má konstantně se posouvající současný střed otáčení, na němž sám člověk stojí v tomto daném okamžiku.

Nazdar, ig

Od: martynmiller841@msn.com (martyn miller)

Drahý Iane,

viděl jsem Tě a kapelu mockrát za ta léta a vychutnal jsem si každé vystoupení, které jsem viděl. Byl jsem na té zahradě, když jsi dělal před pár lety v Anglii na Channel 4 show Big Breakfast. Byl jsem šťastný, že jsem se setkal s Tebou a zbytkem kapely a ještě šťastnější, když jsi mi podepsal výtisk Tvé autobiografie a potom ji dal kolovat na podpis zbytku kapely.

Mé otázky jsou,

1. Existují nějaké celebrity, mrtvé nebo živé, ze kterých, navzdory Tvé slávě, bys byl nervózní, když bys k nim měl přistoupit za účelem získání jejich autogramu?

2. Pociťuješ dnes někdy strach při setkání s kýmkoliv?

3. Toužíš někdy po anonymitě?

4. Zvážíš někdy, že by Garth Rockett zase koncertoval?

Mnoho díků, nashle na příštím britském turné.

Martyn

Drahý Martyne,

díky za Tvůj dopis otázky. Vzpomínám si na Breakfast show velmi dobře. Zpíval jsem ‚Smoke‘ v pár fantastických a překrásných místech, ale je to dost namáhavé kvůli místu a času dne (úsvit).

1) Nebyl bych nervózní, ale možná obezřelý. Měl jsem pár špatných zkušeností, když jsem žádal autogramy pro svou dceru, když byla malá. Nezmiňuji žádná jména, ale byl jsem dost šokovaný, když jsem viděl jak nepříjemně některé ‚takzvané‘ celebrity reagují na takovouhle prostou žádost.

Sám nejsem sběratelem, ale kdybych byl, potom určitě Mohammed Ali, Nelson Mandela a nebohá Dusty Springfield by byly ceněnými autogramy.

2) No, ani ne. Vidím většinou tu legrační stránku; ty hrozivé typy to tak vytočí, když se usmíváš nad jejich postoji.

3) Je to zvláštní, ne.

Mé vnímání sebe sama může být v každém případě trochu podivínské; nepřemýšlím o sobě jako o celebritě. Překvapí mě to, když jsem poznán na ulici. Stěží kdy jsem měl nějaký problém, lidé jsou vždy přátelští a zdvořilí.

Myslím, že když půjdeš běhat do Hyde Parku s deseti pečovatelkami a opičáky v závěsu, můžeš potom očekávat nějaké problémy.

4) Pokud vím, Garth je někde venku...pořád to dělá. Je mým alter egem a já nemám vliv na jeho šílené chování.

Nazdar, ig

Od: purpley@comcast.net (Dave)

Ahoj Iane,

naše cesty se během posledních 14 let mnohokrát zkřížily. Pravděpodobně si nevzpomínáš, ale já ano, a ty (i kapela) jste byli těmi nepříjemnějšími lidmi na světě, díky za to.

Zajímalo mě, zda nemáš nějaké historky o Bobu Marleym. Chápu, že jste společně nahrávali u Island Records, nedostal se náhodou k tomu, že sis sedl a sledoval pár zkoušek? Jestliže ano, musí to být excelentní vzpomínka, protože Bob byl skutečně originální hudebník.

Doufám, že všechno je dobré, vypadá to, že se kapele daří skvěle, (slyšel jsem, že váš nový tour manager je trochu ostrý, ale osobně jsem se s ním ovšem nesetkal), těším se na nové písničky.

Nazdar,
Dave a Karina ze Saratosy.

Zdravím Dave a Karino,

díky za Váš dopis.

Hrál s Bobem Marleyem párkrát stolní tenis, ale to je vše. Byl to nanejvýš družný chlapík.

Kde jste slyšeli, že nový tour manažer jsou trochu ostrý? Není to vůbec pravda, je to koťátko.

Nazdar, ig

Od: "Niforatos,Christopher A." (CANiforatos@pbsj.com)

Pane Gillane,

jaké jsou, jsou-li nějaké, Vaše oblíbené americké sporty a odpovídající týmy?

Christopher A. Niforatos, P.E.
Hlavní vodohospodářský inženýr

Pane Niforatosi,

mnoho díků za Vaši zajímavou otázku.

Strávil jsem nějakou dobu v Orlandu, takže jsem byl milovníkem Magic, i když jsme neměl tušení, co sleduji.

Nazdar, ig

Od: gazblonder@thefreeinternet.co.uk (Gary Blonder)

Drahý Iane,

jsem učitel a rád si myslím, že dobrý, ale ne každá hodina, kterou jsem odučil, byla dobrá! Jsou nějaké skladby IGB / Gillan / Sabbath / DP sestava 2 nebo 7, při kterých se v duchu červenáš?

S upřímným pozdravem,
Gary Blonder

Drahý Gary,

ano jsou takové, vlastně pěkná řádka, ale občas jsem šokován, když někoho slyším tvrdit, že miluje skladbu, nad kterou jsem dávno zlomil hůl. Tehdy si uvědomuji, že, jakmile jsou vydány, už mi více nepatří, takže se snažím být ohledně toho zticha; červenám se o samotě. Jsem přesvědčen, že u učitelů vznikají podobné návyky, nebo to tak vypadá po mnoha letech pozorování své matky.

Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index