Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

70 – Postavy z písní, i to!, zvláštní druh ženy, motorkářská zdviž, steh v čase

Od: Colin Shayler

Nazdar Iane,

mohu Ti, prosím, položit několik otázek:

  1. Ve svých písních zmiňuješ řadu postav (Boring Alice, Claude a Ted the Mechanic). Jsou ještě nějaké jiné zajímavé postavy, které jsi použil a dosud ses o nich nezmínil?
  2. Je nějaká šance vidět Tě na sólo turné nebo uslyšet nějaký Tvůj vlastní sólo materiál v mezičase mezi Tvými závazky u Deep Purple? Myslím, že věci, které jsi dělal s Gillanem v osmdesátých letech a alba Naked Thunder/Toolbox jsou vynikající.
  3. Jsou nějaké plány do budoucnosti ve smyslu spolupráce s někým mimo sféru Deep Purple?

Prosím, nepřestávej v tom dobrém zpívání.

Díky,
Colin

Nazdar Coline,

Díky za dopis – dobré otázky.

Spinning Jack (z písně ’69 – z alba Abandon) je Jack Barry – člověk, jenž vedl původní klub Marquee v Londýně a zařídil všechna vystoupení na festivalu v Readingu – či Readingském národním jazzovém, bluesovém a rockovém festivalu, jak byl dříve znám. Je jedním z mých hrdinů, podal mi pomocnou ruku, když mě uvedl poprvé na scénu readingského festivalu onoho pátečního večera – 27. srpna, 1978 – jako spoluhráče Roryho Gallaghera. Potom jsem tam hrál v letech 1979, ’80, ’81, (v ’82 jsem hrál místo toho v Donningtonu) a znovu v roce 1983 s Black Sabbath. Hodně Jackovi Barrymu dlužím. Projdi chronologický seznam vystoupení (Gigography) ve sklepních archívech (Basement Archives) zde na stránkách Caramba).

Nezapomeňme Nancy, jež se objevila nejenom ve ‚Strange Kinda Woman‘ jako temné vyobrazení kompozitní milenky, ale také jako sladší verze vedle Sweet Lucy – jež byla striptérka – a Rocketta – to bych měl být já (Knocking at your Back Door – album Perfect Stranger). Tam potkala Austina a Bentleyho a – předtím než se jemně přemístila od jednoho k druhému – si pohrála s různými členy diplomatické hierarchie ve snaze pozvednout své sociální postavení, či propracovat se až na vrchol – jak je to známé ve světě lingvistiky.

Potom je zde ovšem Angel Jesus Manchenio. Manchenio byl cikánský tanečník, jenž pracoval ve Bejrútu v Casino du Liban v Charlieho Henchise inscenaci ‚Mais Oui!‘. Já tam byl s Episode Six v letech 1966/7, když jsme se potkali. Vytáhl nůž z boty a chtěl mě zabít za to, že jsem mu svedl holku. Já to vůbec nebyl a tak si dal namísto omluvy nůž na hrdlo on sám. Navrhl jsem, že snad může by z té situace jiné východisko a tak se on velkomyslně nabídl, že nám oběma nařízne zápěstí jako akt bratrství. Nijak jsme neotáleli – provedli jsme ten čin přímo tam na svahu kopce – a znovu se zapojili do večírku s rukama svázanýma mou čelenkou … vše bylo prominuto – byli a stále jsme pokrvení bratři. Bohužel jsem ztratil kontakt na Manchenia, takže máte-li někdo informace o něm – odjel zpátky do Španělka, myslím – dejte mi vědět. (Angel Manchenio – na albu ‚Clear Air Turbulence‘).

A co Fat Larry a Moronica z ‚Any Fule Kno‘ That‘ (album Abandon)?

Co se týče Tvé druhé a třetí otázky, má celková angažovanost u Deep Purple odsouvá vše stranou, ale tohle je legračně starý rok a – ano – budu dělat nějaké sólo projekty a show, sleduj nové DF (Dear Friends) kvůli aktuálním informacím. Dám Vám všem vědět, co se děje, když se věci rozvinou.

Ahoj, ig

Od: Jacques Blanc-Talon

Drahý Iane Gillane,

Poslouchám Deep Purple (kapelu s Ianem Gillanem, ne…) 32 let, od svých 8 let. Poprvé jsem viděl DP na scéně v roce 1984. Viděl jsem Tě samostatně v Austrálii v roce 1992 v Paramattě, blízko Sidney a tu kapelu jsme viděl několikrát v Paříži. Dokonce jsem četl Tvou autobiografii.

Co je důvodem, že DP jezdí do Francie tak vzácně? Například, toto léto, koncerty byly v každé sousední zemi (Itálie, Španělsko, Belgie, Německo, atd.) ale NE ve Francii. A tak to mu je desítky let!

Stejně však ještě jednou díky za všechen krásný čas, který jsem strávil posloucháním nejlepší rockové kapely na světě.

Jacques Blanc-Talon

P.S.: Před několika týdny jsem poslal zprávu, a jsem poněkud zděšený z toho, když jsem ji četl. Právě jsem ji znovu četl a všiml jsem si, že byla agresivní a nezdvořilá. Nebo by tak mohla být pochopena. Mohlo to být faktem, že píšu v jiném jazyce, ale omlouvám se za tento špatný přístup. Věřím, že vás brzy zase uvidím v Paříži v příštím roce.

Nazdar Jacques,

díky za Tvůj dopis, a prosím nelam si hlavu se zdvořilostí. Je to potřebná věc, ale ne vždy možná – nikdy se neurážím, když to není úmyslné. Já/my bychom rádi pracovali ve Francii častěji, ale věc se má jednoduše tak, že můžeme pracovat pouze tam, kde jsem pozvaní. Myslím, že by bylo skvělé, kdybychom mohli fungovat jako starý tradiční cirkus. Celá družina by cestovala do města k městu, rozbili bychom stan na poli na periférii a propagovali kšeft tím, že bychom slavnostně projížděli hlavní ulicí na plošině kamionu. Bohužel moderní logistika po nás vyžaduje, abychom měli místní zajištění předtím, než vyrazíme na konkrétní etapu – a to je asi dobře.

Měli jsme několik skvělých vystoupení ve vaší zemi během těch let a já měl to potěšení v polovině sedmdesátých letech žít po celý rok v Paříži – Rue de la Bienfaisance, arondissement huit, nedaleko Gare St. Lazare, kde jsem se každé ráno procházel, abych si koupil anglické noviny a četl sportovní výsledky. Cestou jsem si kupoval palačinky – vynikající. Potom půl bagety s kouskem sýra a pár deci červeného vína, sedával jsem na svém balkónu a sledoval Paříž, jak jde do práce, jedl jsem večeři a četl noviny. Potom káva a postel. Obvykle jsem spal do čtyř hodin odpoledne. Po hygieně jsem se setkal s ostatním kluky z kapely. Normálně jsme si dávali k snídani ústřice a možná kousek filmu, než jsme se pustili do práce. Zkoušeli jsme v suterénu starého divadla Olympie. Jednou jsme vynechali zkoušku, abychom se podívali na koncert Fatse Domina nahoře – fantastické! Potom jsme jedli do pozdních hodin – s ostatními umělci a číšníky a nočními lidmi – dlouho potom, co zbytek města odešel na kutě. Zůstával jsem vzhůru, dokud na stanici nedorazili noviny a tak tento cyklus pokračoval, dokud materiál na ‚Clear Air Turbulence‘ nebyl hotov.

Jsem si jist, že se vrátíme, ale pravděpodobně ne do roku 2006; 2005 se bude poněkud lišit od standardu.

Ahoj, ig

Od: david sanderson

Iane,

nedávno jsem začal chodit k skvělé dívčině, po které léta toužím. Všechno jde zatím OK, ale pokaždé, co k ní zajdu, surfuju po síti a vždy skončím na Deep Purple nebo jiných stránkách jim věnovaným!

Včera večer jsem si ani nevšiml, že za mnou stojí nějaká žena a snaží se váhavě jít nahoru, přičemž povídá velice silným hlasem ‚Fajn, jdu už nahoru, budeš dlouho u počítače?‘

Můžeš mi doporučit písničku nebo lék, který bych použil v takových okamžicích? Byl bych velice vděčný.

Velký D

Nazdar Velký D,

proč se nezeptat, zda na ni nemůžeš mít notebook? Bude-li souhlasit, můžeš mít současně potěšení z lásky i Deep Purple.

Ahoj, ig

Od: Stuart Anguish

Ahoj Iane,

jsem fanouškem od roku 82 (Magic Tour Derby). Která jsou Tvá oblíbená alba Gillanu a posloucháš je stále?

 

Nazdar,
Stuart Anguish

Zdravím, pane Anguishi, Chovám velkou lásku ke gillanovským létům, ačkoliv – jako většina konců v reálném životě – příliš šťastně neskončila.

Ano pořád čas od času ty desky poslouchám. Mou zvláště oblíbenou je ‚Double Trouble‘ – ta s živým readingovským vystoupením. Pamatuji se, jak jsem směle vešel na nesprávné jeviště, potom co jsem byl ohlášen Tommym Vancem, abych byl konfrontován s několika zmatenýma bedňákama, kteří rozebírali aparaturu po předchozím vystoupení. Dav hrál obrovskou roli na tom koncertě a stále slyším ten rachot, když se lidi přidali k „No Laughing in Heaven.‘

Po vystoupení jsem odjel zpátky do kempu na své motorce, s šesti kartony v ruksaku. Přidal jsem se k několika fanouškům u táboráku a po chvíli jsem si všiml pohybu v doutnajících uhlících. Byl to jeden z jejich přátel, jenž se přitulil k hořícím polenům kvůli určitému pohodlí po dlouhém a emocionálním večeru.

Druhý den jsem hovořil se svou matkou a říkala mi, jak přijela a zaparkovala na kraji festivalového pozemku. Vylezla na střechu svého auta ve snaze mě zahlédnout na jevišti – opravdu bych ji dal lístky a propustky, kdybych to věděl, ale byla to pouze spontánní záležitost, bydlela poblíž. Při pohledu na její obtíže, skupina motorkářů ji vyzvedla na vršek hraniční zídky a ona tam s nimi spokojeně seděla po celé vystoupení.

Ahoj, ig

Od: Andreas Rifani

Posláno: 29. srpna, 2004 03:38

Pane Gillane,

toto asi bude emocionální sdělení, ale jsem Vašim fanouškem od roku 1980 a Smoke on the Water je první rock‘n‘rollovou skladbou, kterou jsem si kdy zamiloval. Prosím, pouvažujte o vystoupení v Torontu v blízké budoucnosti. Konec konců, my Kanaďané si zasloužíme víc než pouze Bare Naked Ladies.:)

Nazdar Andreasi,

Děkuji Ti za kouzelný dopis. Díky Ti taky za tvou emocionální podporu. Nasadil jsem všechny páky a všechny přesvědčil, abychom vsunuli jedno extra vystoupení pro Tebe. Slyšel jsem, že lístky jdou rychle na odbyt, tak tam rychle pospíchej, kámo.

Ahoj, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index