Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

74 – Transatlantický bramborový hlavolam, pirátské ahoj, rock na vinylu, GillanHair.cut, porovnání Velkých Q & A

Od: Michael Thomas Roe

Haló Iane,

nemohl jsem si nepovšimnout, že v titulní skladbě na „Bananas“ se chystáš vyslovit slovo „bananas“, aby se rýmovalo s „honours“, což by naznačovalo, že jsi hodlal použít správnou anglickou výslovnost. Ale v poslední vteřině přecházíš do americké výslovnosti, čímž se rýmu vyhneš. Je zde nějaký úmysl?

To mě přivedlo k myšlence na anglické zpěváky a jak někteří z nich (Jagger, Stewart, Plant – ti největší) adaptovali americkou výslovnost do svého zpívání. A potom jsou angličtí zpěváci, kteří se drží anglické výslovnosti (napadají mě raný Bowie a Ian Hunter). Máš k tomu nějakou myšlenku nebo komentář? Hodí se k rock‘n‘rollu spíše americký přízvuk?

 

Zdravím Michaele Thomasi Roe,

díky za to, že jsi mi dal příležitost otisknout text Bananas.

Byl jsem jenom rozpustilý, ale dotknul ses zajímavé věci.

Jako ve tvé vlasti my máme odlišné akcenty v různých regionech, ačkoliv nescestovalí Američané očekávají, že všichni hovoříme takzvanou standardní nebo spisovnou angličtinou, a ta je jablkem sváru v mnoha anglických kruzích.

Ve skutečnosti máme významné regionální odchylky od – například Newcaste po Cornwall, nebo dokonce od Liverpoolu po Manchester, a to jsou skoro vedle sebe.

Můžeš si to představit sám, kdybys jel z Louisiany do Massachusetts – je to stejně neuvěřitelné.

Docela prostě, krátké ‚a‘ jako například v ‚cat‘ je velice běžné v anglické výslovnosti. Takže uslyšíš dance – jako dants – na severu a západě a Dance – jako damts – na jihu.

Hodně naší hudby přišlo však z Ameriky, a tak bylo naprosto přirozené pro některé rané Brity napodobovat bluesové nebo popové interprety ze zámoří. Říkával jsem tomu sub-atlantický akcent.

Jako poznámka po čarou: Starý text ‚You say potayto and I say potato‘ je naprosto špatně, protože my všichni říkáme potayto stejně.

Nazdar, ig


Od Chrise Fairhursta

Ahoj,

můžete říct prosím všem, koho by to mohlo zajímat, že jsou na Itunes 2 pirátská alba (alespoň v britském obchodě, nevím o jiných teritoriích)?

Jedno je živé album Gillanu s příšernou bootlegovskou kvalitou zvuku, což by mohla být polooficiální věc od Angel Air (omlouvám se, vymyji si ústa mýdlem a vodou později), a to druhé, jež je zcela určitě pirátské, je kompilací materiálu první sestavy s názvem „Soul Masters: Hush“ (nevím, kde přišli na ten soul). Vím, že Iana to nezajímá, ale vím, že zabývá hodně problémem pirátstvím a on a jeho management jsou v pozici, doufejme, s tím něco udělat.

Musel jsem o tom někoho informovat,

Nazdar, Chris

 

Zdravím Chrisi,

díky za tuto informaci, sdílím Tvou starost, ale podle toho, jak to vypadá, je toho velice málo, co člověk může udělat, aby to zarazil, než zauvažovat nad tímto případem, že si vedeme dobře, když živíme tolik parazitů; to je pro mě známka dobrého zdraví.

Předal jsem však to mým advokátům, abych získal jejich názory.

Napsal jsem toho hodně o etice nezákonných kopií/pirátství, takže se zde nebudu pouštět do detailů až na to, že řeknu, že na mém nadcházejícím sólo turné v srpnu/září (data bude zde oznámena velice brzy) všichni budou vítání, aby fotografovali – s bleskem nebo bez – filmovali nebo nahrávali, co chtějí; považuji to za součást vstupenky.

Co se týče těch zlodějů (protože to je to, čím jsou, romantické slovo ‚Pirát‘ je nevhodné pojmenování, lidé, kteří kradou, jsou zcela jednoduše zloději), nu ti budou existovat vždy; to nejsou skuteční fanoušci, kdo podporují tuto aktivitu. A co se týče užití slova ‚polooficiální‘ v kontextu s Angel Air (promiň mi, zatímco si – ach to nevadí, to nestojí za to!), nic z tohoto materiálu mnou nikdy nebylo schváleno a je proto tímto považován za podřadný. Doporučoval bych, aby nikdo už neutratil ani penci za tento žalostný materiál, obzvláště, když nyní instalujeme báječný program řádných reedicí; zprávy k tomuto na Carambě co nevidět.

Nazdar, ig


Od „Rad“

Ahoj Iane,

vím, že většinou umělci nesedí a neposlouchají své vlastní věci, ale kdybys měl vybrat skladby z dřívější doby, abys je porovnal s dnešními metalovými kapelami, které bys zvolil….

P.S.: Album Deep Purple (In Rock) je určitě tou nejlepší produkcí, jakou jsem kdy slyšel, i s těmi dnešními věcičkami jsem neslyšel nic ve stejné kvalitě zvuku na žádném albu od kohokoliv. Co bylo tajemstvím, že to album zní tak skvěle…Rad Mangum

 

Ahoj Rade,

to je zajímavá otázka. Mám přítele, který přísahá, že vinyl zní lépe než CD…‘Proč si myslíš, že by tomu tak mělo být, Steve?‘ ‚Nu, je to tím vinylem přece!“ Opakoval tímto rétorickým způsobem, což normálně ukončuje tuto diskusi. ‚Nu, já si nejsem tak jistý‘ odvážil jsem se…

V dobách, kdy byl vinyl jediným médiem pro hudbu, hudebníci nejprve nazkoušeli materiál, potom se objevili ve studiu a nainstalovali svou výbavu, jež byla patřičně zvukovým inženýrem obestavěna mikrofony. Udělali si generálku, aby dostali individuální zvuky a rovnováhu, v kterémžto okamžiku režisér vyslovil tu magickou frázi ‚Jedeme poprvé‘.

Takhle přesně byl nahráván ‚…In Rock‘, ačkoliv dobrodružnější inženýři, jako Martin Birch, se snažili zachytit vzrušení z nového živého zvuku, na rozdíl od tradicionalistů/staré školy, jež byli vyškoleni zničit ambience (prostředí) jejím utlumením do zapomenutí. Tím chci říct, že nezachytili zvuk ‚místnosti‘, všude byli polštáře a za ideální studio bylo považováno to místo, kde slova ukapávala z vašich míst přímo na podlahu, a neodrazily se bez ohledu na to, jak rychle padala. Martin stavěl prostorové mikrofony stejně jako mikrofony nablízko.

Mimochodem, to je důvod, proč ‚Rapture‘ zní jako vinylová deska – i když byla posílána digitálně přímo do počítače – vlastně je to koncert, co slyšíš na každé stopě a nástroje jsou ošetřeny mikrofony stejně jako v roce 1969.

Co se týče první části Tvé otázky, ta si vyžaduje dlouhou a komplexní analýzu, tak bych ji raději přeposlal redaktorovi. A doufejme, že si najdu na její zbytek nějaký čas dalšího dne.

Nazdar, ig


Od Davida Whitea

Drahý Iane,

doufám, že Tě nacházím v pořádku a řádně dostatečně relaxovaného na to, abys odpověděl na mou otázku, kterou, musím se přiznat, mám v úmyslu položit už hodně dlouhou dobu….a která, mimochodem, není ani zdaleka tak závažným problémem jako rizika tání ledových čepiček a zvedání se mořské hladiny, potenciální ztráta našeho golfského proudu, bída a politika v zemích třetího světa, politika ve USA, nebo samozřejmě, jak se Anglii povede na světovém šampionátu?

Nu má otázka byla inspirována, když jsem si prohlížel dnes obrázkovou galerii na webových stránkých DP a obzvláště bulharskou Kavarnou v roce 2005 nebo ještě přesněji, co se stalo mezi Kavarnou a Düsseldorfem 3. září 2005???

Takže, proč ach proč sis dal ostříhat vlasy?

Gillan‘s Inn? – Zbožňuji ho bezezbytku! Hang Me Out To Dry a Sugar Plum – skvělé! Všechno nejlepší na turné DP, doufám že vás uvidím na živo v naší domovině.

Ať se daří, kámo
David.

 

Zdravím Davide,

díky za ten rétorický tón. Jsem skutečně rád, že neshledáváš GillanHair.cut stejně velkým světovým problémem jako ty, které zmiňuješ. Osobně bych ten problém umístil někde mezi cestovní logistikou mezi Faro a Aténami a obtížemi s prováděním úpravy svého zevnějšku v zákulisí na akcích pod širým nebem.

Nevzpomínám si na přesný důvod ostříhání vlasů, ale jakmile ten proces začal, nebylo ve skutečnosti nic, co bych mohl dělat, dokud nebyly všechny zkráceny do relativní délky. Myslím, že je korektní říct, že nemohu vinit ani inspiraci Bulharů ani očekávání Němců za tuto nevýznamnou ale – teď jsi to zmínil – potenciálně chaotickou proceduru.

Normálním důvodem pro ostříhání mých vlasů je, že mi lezou při pití do piva, nebo do očí při plavání. Při této příležitosti si však nedokážu vzpomenout.

Nazdar, ig


(Teď je to ten okamžik, kdy, po zralé úvaze, jsem se měl stát redaktorským fašistou....... - steve / red.)

Poznámka od ig:

Když jsem odpovídal na dopis Davida Whitea, napadlo mně, že otázky, které dostávám od přispěvovatelů na Carambě jsou o hodně chytřejší než ty předkládané – takzvanými – žurnalisty (už věky jsem nenarazil na hudebního reportéra). Většinou chtějí vědět, kdy půjdu do penze, nebo proč zase nedáme dohromady bývalé složení DP. Jak jsem to řekl jednomu chlapovi – ‚…kdyby tvůj důvtip byl tak ostrý jako tvoje tužka, byl bys velice impozantní!‘

Všechno, co člověk musí udělat, je zběžně projet některými minulými Otázkami & Odpověďmi a povšimnout si té ironie, inteligence a nefalšovaného zájmu ze strany fanoušků a čtenářů o skutečné problémy, a pronikavé informovanosti o žijícím-dýchajícím Deep Purple jakož i jeho historickém významu a ovšem, čas od času, o mé vlastní maličkosti.

Jak jsem slíbil, když jsme tady zavírali Guest Book – kvůli fašistické, nepatřičné a někdy nactiutrhačné aktivitě – nebudu se vyhýbat obtížným otázkám; například o Ritchiem, Child In Time atd. Vše až na hrstku dopisů bylo napsáno v nekonfrontačním, egalitářském tónu, ale byly stejně výzvou na ně odpovědět.

Zde je příklad druhu věci, kterou dělám denně, buď po telefonu nebo tváří tvář, ale v tomto případě je to jeden ze vzrůstajícího počtu internetových dotazníků z malých rybníků a.s.

Toto si vyžaduje odlišnou formu obvyklých Otázek & Odpovědí (redaktor to nemá rád!), takže mé odpovědi jsou zobrazeny ztučnělým písmem (mnohem, mnohem lepší než obvyklejší ‚tučné‘ písmo. Vůbec, který zabiják anglického jazyka příšel s termínem ‚tučný‘? No tak, postav se! Nemůžeš se věčně schovávat na konci třídy, víš. Ne že bych měl velkou radost z bezohledného plýtvání černého inkoustu používaného při ztučňování ig – Steve/ redaktor). Jdeme na to…

Poté co jsem nedávno recenzoval „Gillan‘s Inn‘, poslední album Iana Gillana, „legendárního zpěváka Deep Purple“, naskytla se mi příležitost položit mu pár otázek. Co je u mě neobvyklé, byla to příznivá recenze, takže jsem choval velkou naději, že pan Gillan bude přiznivý ke mně a k mým otázkám. Skočil jsem po té šanci – zde je, na co jsem se ptal:

Ianu Gillanovi

1. Neotravuje vás někdy být nazýván „legendárním zpěvákem Deep Purple“? (trestuhodně to dělám sám, musím se přiznat – ale jenom tak budou laici vědět, kdo jste). I když vydáváte své vlastní sólové album, zdá se, že nemůžete uniknout té nálepce, frustruje vás to?

Nu, říkali mi mnohem hůř.

Jistě, udělal jsem ve svém životě hodně jiných věcí, ale – v zásadě – Deep Purple je nejvíce naplňující a kontinuální.

Někdo se mně ptal, nemám-li ten pocit, že žiji svůj život ve stínu Deep Purple. To byla šokující otázka, protože já si vždy – nu většinou – myslel, že se koupu ve sluneční záři Deep Purple, než že se schovávám v polostínu.

Co se týče té legendárnosti, tudle jsem si povídat s králem Artušem a on říkal ‚Bez obav, chlapče, drž se ji!‘

2. Tahle je na uklidnění fanoušků, a poslední zmínka o Deep Purple, slibuji; bezpochyby už vám tato otázka leze krkem – odcházíte zase od Deep Purple?

Ne. Kdybyste dokázal být mouchou na stěně naší šatny, zájezdového autobusu nebo hotelového baru, nemusel byste tuto otázku pokládat. Všechno je fajn; natočil jsem desku a udělám – možná – nějaké koncerty.

Teď v tomto okamžiku mám dvacet až třicet skladeb – v různých fázích dokončení – leží kolem a hledají domov. Žádná z nich neskončí na další desce Purple – to není způsob, kterým pracujeme – takže co udělám? Počkám na přestávku a udělám si nějakou radost tím, že udělám něco jiného, abych si udržel jazýček čerstvý, říká se tomu bokovka!!!

3. Proč jste rozhodl teď pro retrospektivu kariérou? Je v tom jakási finalita – nebo je to začátek nové kapitoly?

Poslední, co jsem slyšel, že to je výroční album, oslavující čtyřicet let těžké cesty. Hovoříte s nesprávným člověkem, když zmiňujete ‚finalitu‘. Každá cesta končí na začátku další a neexistují dva lidé, kteří by dokázali vidět věci stejně.

4. Co je v kartách ohledně budoucnosti – jedete na turné s tou deskou? Nebo by to byla trošku logistická noční můra, bereme-li v úvahu účast hostů?

Logistická noční můra – hmn, no tedy, neslyšel jsem už to někde? Najdu-li nějaký prostor – pár koncertů udělám – na beton!

5. Doporučuji ve své recenzi, že by si lidé měli poslechnout „Gillan‘s Inn“ pro jeho čirý profesionalismus a produkční standardy. Někteří lidé nejsou nikdy spokojeni; jak spokojen jste vy s hotovým produktem?

Je velice dobrá ve všech ohledech; tomu se člověk nemůže vyhnout, když je za volantem Nick Blagona.

6. Jak a proč se skladby na „Gillan‘s Inn“ odlišují od jejich originálních verzí – teď vím, že chcete říct „No…jsou lepší!“ – ale jakým způsobem? Někteří lidé si pořád myslí, že když to není na šrot, nespravuj to…

Vypadá to, že víte toho mnohem více než já. Neexistoval žádný úmysl zdokonalovat nebo dokonce snažit se přetrumfnout originály. Bylo s nimi nakládáno s respektem, kterým jim patří jako k odrazovým můstkům na mé cestě a jako playlist pro mejdan. Mimo patrných volností jedinou úmyslnou změnou bylo ‚Loving on Borrowed Time‘, kde sotto voce v úvodu/závěru bylo upuštěno do suterénu a obávaný bubenický break a lá „Phil Collins‘ byl rituálně zavražděn.

7. Z poslechu „Gillan‘s Inn“ se zdá, že vás nahrávání alba bavilo – byla to taková zábava, jak to zní, nebo tam byly momenty, kdy jste si říkal „Mám to zapotřebí?“

Neexistoval negativní okamžik. Bez psaní textů a aranžmá to byl ten „nejuvolněnější“ projekt, který jsem kdy zažil.

8. Teď máte šanci na nás všechny udělat dojem vašim diplomem Rockové Star – požadoval jste cokoliv, jak se náleží vašemu postavení? Máte nějakou extravagantní dodatkovou klauzuli, například? Mizerně placené lokaje, nebo poskoky?

Nu, měl jsem jednou ‚Starýho dobrýho rollse“. Nebo vezměte si toto: jeden nafoukaný novinář přišel do mé šatny před vystoupením někde a začal kroutit obličejem nad stolem s lahůdkami, který byl připravený…‘ ….TOTO VŠECHNO!!‘ Vyplivl, zatímco luskal oněmělými prsty podél bohaté výstavky jídla a pití atd. ‚PRO VÁS?‘ Takže jsem se na něj chladně podíval a vysvětlil mu, že, v první řadě, my platíme za všechno, co kdy bylo uvedeno na dodatkové klauzuli. Za druhé, já nikdy nejím před vystoupením. Za třetí, toto je určitým druhém gesta, kterému se říká ‚pohostinnost‘, připraveného pro návštěvníky jakým je on, a nakonec – chystal jsem se mu nabídnout nějaké občerstvení předtím, než začneme, ale kdyby byl tak laskav a šel okamžitě do hajzlu a vrazil si své interview do své nelubrikované aktovky.

Přímým důsledkem této zkušenosti je, že v mé místnosti od té doby nebyla nabídnuta žádnému novináři nebo papaláši ani kapka či sousto, a žádné vrhání zamilovaných pohledů na má dvě piva a sušenou meruňku mě neobměkčí – Moronica může vyhladovět nebo umřít žízní, mně je to úplně jedno.

9. Při svých cestách vídám hodně kapel a vystoupení na různých kšeftech a večerech ‚otevřeného pódia‘ – jakou radu byste dal někomu, kdo se chystá hrát poloprázdné zakouřené hospodě? Jak se udržujete v chodu?

Není to tak lehké vysvětlit to; hudba vám může být dobrým přítelem, ale někdy to chvíli trvá.

Díky za to, že jste si udělal čas na zodpovězení mých otázek, hodně štěstí s albem a v budoucnosti.

Nazdar, ig


Teď třído, pozor…..prosím porovnejte a dejte do kontrastu s následujícím. Můžete psát na obě strany papíru a máte 40 minut na napsání testu. Možná budete cítit nutnost použit následující, v okamžiku nouze, jako toaletní papír. Jestliže ano, můžete pokračovat psát nebo čmárat po něm, ale nemusíte ho odevzdávat zkoušejícímu. Mimochodem, hádejte, kdo asi napsal, co je uvedeno dále. No tak, hádejte. (steve/redaktor)


Většina by vydala nějaký ‚best of‘, proč vytvářet album nových verzí starých písní?

Hm, přímá cesta není vždy ta nejlepší. Raději čas od času sjedu z Rock‘a‘rollové dálnice a podniknu vyhlídkovou túru. Toto je pouze o tom, že různí hudebníci skládají hold originálům, které se nedají vylepšit. Kompilace těchto skladeb by byla mišmašem a nepokryla by má formativní léta. Měli jsme se bezva.

Jaká je vaše reakce na ty, již říkají, že staré verze jsou lepší a raději by se mělo při nich zůstat?

Nu, řekl bych, že vám/jim uniká pointa.

Jak jste vybíral skladby z vašeho rozsáhlého katalogu?

Vybíraly se samy. Jednou říkal Tony Iommi, jo, neměl bych propásnout příležitost dát ho dohromady s Paiceym a Rogerem v Trashed. Satch byl samozřejmý pro Unchain your Brain. Janick musel být v Bluesy Blue Sea. Joe Elliot a já jsme se zamkli v jednom dublinské pubu před mnoha lety po nějakém fotbalovém zápase a odzpívali jsme celý katalog Everly Brothers hostinskému a jeho dcerám; odtud jeho harmonie v dylanovce I‘ll be your baby tonight. Jon Lord a Jeff Healey byli dokonalou partií pro When A Blind Man Cries, a tak dál….bylo to snadné.

Na této nové desce máte velice impozantní soupis účinkujících, jak jste je obcházel a zverboval a vyřešil, kdo čím přispěje?

Viz výše, udělal jsem pár telefonátů a poslal několik emailových vzkazů. Reakce byla okamžitá a ohromující. Bylo úžasné moci pracovat s tolika starými kámoši.

Byl někdo, koho jste chtěl, ale nemohl dostat?

Ano, Brian May pracoval na novém projektu Queen, takže to nestíhal, bohužel.

Když jsem četl vaši biografii, uvádí se tam, že Pavarotti řekl, že vás považuje za génia, jaké to je dostat takové ocenění od umělce na vrcholku své profese, ale v absolutně odlišném druhu hudby na rozdíl od vaší?

Ve skutečnosti řekl ‚někteří o něm říkají, že je cvok a někteří, že je génius‘ – já bych volil to první, ale on zvolil to druhé. Budete muset vidět celý citát v chystaném RockDocu, ale význam za jeho citátem nebyl takový nijaký, jak to zní. Ve skutečnosti je to všechno o tom dělat něco pro charitu, jako když jsme hrávali fotbal s velkými hráči jako benefici nebo tak. To neznamená, že jsme dobří fotbalisté. Jenom připraveni pustit se do sebe, trochu se pobavit a vybrat nějaké prachy.

Jak se těšíte na to, že budete hlavními hvězdami Monsters of Rock?

Doufám, že nebude pršet, mělo by to být skvělé!

Co můžeme očekávat od současného živého show Deep Purple?

Totéž co vždycky, směsici současného a historického materiálu, celé držené pohromadě s trochou zmatku. Tihle hoši pořád cvičí denně šest hodin a tak dokáží udržovat hudební konverzaci lépe než cokoliv, co vy nebo já dokážeme pomocí pouhých slov.

Kterou z fanouškovských nejoblíbenějších si nejvíce užíváte při hraní živě?

Nu, užíváme si to všechno. Nedokážu říct, co jsou ty u fanoušků nejoblíbenější, protože se to mění stát od státu a my jsme právě teď asi ve třetím měsíci dvouletého turné. V podstatě se musíme držet toho, co děláme stále; hlavy dolů a důvěřovat Pánu, jak říkáme.

Na které země, jež na turné navštívíte, se nejvíce těšíte?

Každá země má své vlastní přitažlivosti, na tuto otázku neexistuje odpověď.

Kdybyste mohl vytvořit svůj vlastní hudební festival, kde by byl a koho byste tam chtěl, aby hrál: z minulosti a/nebo současnosti?

Tady v Sidney je už pozdě a ta odpověď by trvala hodně dlouho, prosím omluvte mně.

V jakém stavu si myslíte, že je zrovna teď britská metalová scéna?

Nemám ponětí, o metalu nic nevím.

Kteří noví nebo současní umělci na vás udělali největší dojem: jak v Británii tak jinde.

Mohl bych vám dát pohotovou odpověď, ale lituji, jsem mimo Británii už tak dlouho, že jsem ztratil kontakt.

Jakou radu byste dal kapele, která právě začíná?

Učte se svůj nástroj a hrajte živě, jak to jen půjde; potom ať už to dopadne, jak chce, hudba se vám stane dobrým přítelem.

Máte nějakou představu, jak dlouhou stroj Deep Purple ještě poběží?

Ale božínku, tak vám to šlo.

Uvažoval jste už dopředu o vydání dalšího alba nového materiálu Deep Purple?

Spadl jste z Marsu nebo co???

Děkuji vám za váš čas.

Bez starostí, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index