Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

80 - Ferropolitní pláštěnkový sex appeal, soukromé věci, domov je tam, kde si pověsíš klobouk, triangulace skákající sféry, otrávenost z turné, krátké setkání, Otázky & odpovědi v rámci Otázek & odpovědí.

Od: Alessia

Ahoj Iane,

jak se vede?

Doufám, že Ty i Tvá rodina jste všichni v pořádku, a věřím, máš na tváři nádherný úsměv. Dnes jsem se rozhodla skoncovat s telepatickými vzkazy a tak Ti píšu tento email. Nepřestávám sledovat akce, jež se Tě týkají.

Můj nejoblíbenější okamžik byl, když jsi zpíval ve Ferropolisu, takže být tam muselo být fajn. Je to prima zpívat téměř nahý? Efekt s pláštěnkou byl sexy, ale velice půvabný jsi především Ty!

Teď čekám na Deep Purple v Itálii.

Už dlouhou dobu se Tě chci zeptat na jednu věc: Co si myslíš o Tvém alter egu Garthu Rockettovi? Měl jsi z něj někdy strach?

Dychtivě očekávám Tvoji eventuální odpověď a posílám vřelý pozdrav.

S láskou.

Alessia

 

Ahoj Alessia,

prosím, pokračuj s telepatickými vzkazy. Budou přijaty, když znovu nabudu svou nevinnost, ale mezitím stále šmátrám po médiu, kterým cestují.

V temných útrobách Ferropolisu byla zima a tma. Více než neadekvátní pořadatel zajistil dvě slabé zvukové skříně a stěží zakryté jeviště, na kterém se choulil v promáčeném zmatení Pražský filharmonický orchestr.

V milosrdném intervalu jsem byl stejně prosáklý a zbědovaný jako publikum, když mi Sally – moje osobní asistentka – řekla, že alespoň někdo profituje z této zkušenosti prodejem plastových ponč. Neměl jsem nic na převlečení a tak…ha, ha, hádej co bylo dál.

Orchestr se skoro udusil, když jsem se znovuobjevil a na sobě neměl nic než průsvitnou kapesní pláštěnku, ale rozehráli se se staronovou chutí a publikum se postavilo a začalo tančit, takže to nakonec stálo za to, protože koncert byl zachráněný – ale skutečně bys tam musela být, aby sis uvědomila hrůzu a veselí toho všeho.

Garth je mi ve skutečnosti velice nápomocný, ačkoliv do očí bych mu to nikdy nepřiznal.

Nazdar, ig


Od: Elena Barros

Mluvíš běžně o svém osobním životě, to znamená, zda jsi ženatý, kolik máš dětí, a podobně?

Pokoušel jsem najít tyto informace online, ale povedlo se mi najít pouze info o Tvé kariéře.

Omlouvám se, jestli jsem příliš dotěrný!

Líbám,

Elena

 

Ahoj Eleno,

to je v pořádku, je to zcela férový dotaz – ale ne, obvykle o soukromých záležitostech nemluvím.

Vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale opravdu mám dlouhodobý odpor k osobnímu zviditelňování; je to stránka ‚branže‘, kterou moc rád nemám.

Je to nepochybně charakterová vada, jež vedla k šeré existenci plížení se po chodbách záhad a zdrženlivého vyjádření, po celou dobu nakukujíc za rohy a pod stoly ve strachu ze setkání s mým alter egem.

Můj Wig a můj Wam nejsou v rovnováze.

Nazdar, ig


Od: Tom Green

Ahoj Iane,

Jsem velký fanoušek Deep Purple a Tvých jiných projektů, obzvlášť kvůli Tvému zpěvu. Moc by mě zajímalo, proč ses ve skladbách Deep Purple skoro pokaždé rozhodl nahrát své vlastní doprovodné vokály. Myslím, že to zní skvěle, ale bylo to pokaždé proto, že nikdo jiný v kapele zpívat neumí? Haha! Nedávno jsem vás viděl v Manchesteru, díky za skvělý večer a doufám, že zase vbrzku navštívíte Spojené království. Chápu dobře, že teď žiješ v Portugalsku? Věřím, že tam jste, Ty i Tvá rodina, v pohodě a spokojeni.

S pozdravem,

Tom Green

 

Ahoj Tome,

Doprovodné vokály (DV) mohou sahat od jednoduchého zavolání a odpovědi, jako například The Javelins v ‚Can I Get a Witness‘ – kde to vlastně ani nemusí ladit, pouze aby to mělo rytmus – až po složité harmonie jako například v ‚Never a Word‘ od DP, kde je pro vytvoření požadovaného účinku textura zásadně důležitá.

Nápady obvykle přicházejí, když zpívám ve studiu při komponování. Nechávám je přirozeně se rozvinout a v okamžiku, kdy jsem hotov, se zdají být v pořádku – takže zpravidla není potřeba povolávat vojska.

Je zábavné, jak fámy vznikají a končí jako fakta, kterými nejsou. Ano mám dům v Portugalsku, ale pokud to, kde mám všechny své věci, lze brát jako kriterium pro oficiální bydliště, potom stále žiju se svou rodinou v Anglii.

Nazdar, ig


Od: Mat Kutub

Iane,

Krátký ale srdečný dík za Tvoji webovou stránku.

Jsem jejím pravidelným čtenářem a mám strašně rád inteligentní a vtipné komentáře, jež zde nacházím. Co mě však přinutilo k tomu, abych Ti emailoval, byla historka „Kouzelný autobus“, jež mě velice dojala jako fantastické okénko do kouzelného vztahu mezi Otcem a Synem. Také perfektně shrnuje respekt, jenž má syn vůči otci, a připomíná mi to, co jsem sám cítil k svému otci (zemřel před 18 měsíci), a radost z mého syna.

Ještě jednou díky. Pro mě to je dodatečný bonus navrch k doslova tisícům hodin potěšení, které jsem prožil při poslechu Tvé hudby a na Tvých koncertech.

S pozdravem,

Mat Kutub

 

Ahoj Mate,

Těší mě, že jsi našel jistou útěchu v parabole o kouzelném autobusu. V té době to byl zázrak, ale z vyššího bodu, později v mém životě se jeho charakter stal triangulačním bodem Abbottovy neuchopitelné skákající sféry (Rovina) a tak – v mém šílenství – mi poskytl pevný bod k dimenzím až dosud za hranicemi mého chápání.

Mluvím o věcech, jež existují za horami, za rohy a pod stoly a před Velkým třeskem: Věci, které nemůžu vidět z žádné pevné polohy, ale jež se zjeví, když změním svou pozici.

Nazdar, ig


Od: Simon Wakely

Milý Iane,

Jsem trochu rozzlobený – a to už nějakou dobu … takže raději, než abych se tím užíral, napadlo mě, že Ti to (a doufám i zbytku Deep Purple) řeknu.

Tento měsíc v časopise Classic Rock se Rogera Glovera zeptali: Pět koncertů včetně dvou londýnských to není obzvlášť dlouhé turné.

Jeho odpověď byla: „Souhlasím, ale nejsem to já, kdo objednává vystoupení. Proběhla jistá diskuze o tom, že by se udělalo spousty malých hal po celé zemi, ale myslím, že bychom na tom prodělali. Pět je mnohem lepší než jedno, ale ne tak dobré jako 12 nebo 13“

Sorry, ale tohle je pitomost.

Od kdy jsou místa jako Plymouth Pavilions, BIC (Bournemouth), Nottingham Trent Arena a tak dále malé haly? Nevěřím, že DP (či kdokoliv jiný) prodělá, když v těchto místech bude hrát. Možná by tolik nevynesly, ale byl bych hodně překvapený, kdybyste skutečně prodělali. Letmý pohled na internet prozrazuje:

MEN - kapacita 30 000
NIA (Birmingham) - kapacita 13 000
Hammersmith Apollo - kapacita 5 039
Glasgow - Clyde Auditorium - kapacita 3 000

a příklady (vůbec ne namátkové) míst, kde se nehraje, ale jež by skýtaly mnohem lepší geografické pokrytí:

BIC - 4,200
Trent Arena - kapacita 10 000
Plymouth Pavilions - 4 000

BIC a Plymouth jsou určitě na spodním konci, ale DP hrají v Glasgowě o kapacitě 1000+ míň. Nottingham Trent Arena vypadá myslím docela dobře. Hammersmith Apollo je sotva obrovské, že? Takže otázka zůstává – jestliže vydělají v Glasgowě, proč prodělají v Bournemouthu nebo Plymouthu, kde je kapacita přes 1000?

Připadá mi to jako rána do zubů starým fanouškům Purple. Samozřejmě, že to děláte pro peníze (neočekávám, že budete jezdit na turné, abyste prodělávali peníze) – ale na mě to působí dojmem, jako kdybyste ve skutečnosti nechtěli dělat turné po Británii a že se obracíte zády k těm, kdo vám takovou dlouhou dobu fandí. To všechno ve spojitosti s tím, co jsi nedávno řekl o britské rockové scéně (s čímž souhlasím), spolu s tím, že říkáš něco ve smyslu „nejsme si jisti, kdy se vrátíme“, na mě působí velice pesimisticky. Měl jsem velké štěstí, že jsem viděl DP na British Motor Show, ale stálo mě to hodně přes 650 liber (lístky, hotel, cesta, jídlo, atd.) – něco, co v tomto roce nejsem schopen zopakovat. Doufal jsem, že když říkáš, že budete tento rok jezdit po menších místech, že to bude pravda…

Ale tento přístup k fanouškům neplatí jen pro DP – ale z přístupu DP jsem obzvláště smutný. Fanouškem DP jsem prakticky celý život (první LP DP jsem si koupil, když mi bylo sedm!!!) a tohle se mi zdá hodně ubohé. Vlastně ani žádnou odpověď neočekávám – byť by to bylo fajn!! Existuje nás ale hodně, kdo cítí totéž.

Podporovali jsme vás – je čas přízeň oplatit?

Simon Wakely

 

Ahoj Simone,

Nečetl jsem ten článek, takže beru Tvoji citaci za přesnou.

Rovněž jsem o tom ani s Rogem nemluvil, jelikož zrovna jsem Tvůj dopis dostal a tady v Helsinkách je už trochu pozdě – nerad ho budím po volném dni, i když nemůžu spát.

Kdyby bylo na mně, udělali bychom ve Velké Británii 24 míst divadelní velikosti.

Ale nezáleží to na mně či DP nebo manažerovi nebo agentovi či pořadateli – záleží to na okolnostech.

Zcela určitě to není o penězích. I kdybychom souhlasili s tím, že nebudeme za práci nic chtít (a dříve jsme to dělali), i kdybychom dále redukovali cenu vstupenek (na nižší než rozumnou – quo???), i tak by to tentokrát nebylo více než několik vystoupení. Tvoje čísla jsou samozřejmě správná, ale opomíjíš prvek ‚poptávky‘. Jistě bychom mohli udělat spousty nenaplněných hal, ale to by nebylo dobré pro nikoho; určitě ne pro nás a obzvláště pro vás všechny, jež chtějí vidět věci, když jsou fajn. Nedokážu si představit fanoušky, kterým by se líbilo postávat v místě bez atmosféry.

Pro mě je jasné, že jsme v Británii udělali, co jsme mohli, co se týká prodeje vstupenek, ale (doma v základním táboře se možná objeví nějaká zdvižená obočí, když to říkám, ale…), ale mohli jsme to vysvětlit trochu lépe, a za to se omlouvám. Obzvláště za mé kousavé blábolení v ‚onom‘ interview – přísahal jsem, že v Británii už nebudu žádná médiím poskytovat (k čemu?), ale jedno mi za špatného dne proklouzlo.

Nic víc bych si nepřál, než se rozjet na rozsáhlé turné po Británii, ale tam je teď (a v USA) zrovna stojatá voda – obzvláště ve srovnání se všemi jinými teritorii. Mám pro to své vlastní teorie, ale to je vlastně jiné téma a dnes jsem toho řekl dost.

Nazdar, ig


Od: Michael Steiner

Co se stalo trpaslíkovi z turné Born Again? Utrpěl nějaká dlouhodobá zranění po pádu ze Stonehenge?

 

Ahoj Michaeli,

Pokud vím, byla to sama krátkodobá zranění.

Nazdar, ig


Od: Tovisi Eniko

Vážený pane Gillane,

Když jsem narazil na Otázky & Odpovědi (co za milé překvapení, že mohu klást otázky – možná i dostat odpověď), napadlo mě, že přepošlu můj původní email rozšířený o několik otázek. Udělalo by mi velikou radost, kdyby jste si ho celý přečetl – vím, že je dlouhý a dostáváte tisíce mailů – ale znamená to pro mě strašně moc.

Otázky:

1. Ztratil jste někdy – myslím doopravdy ztratil – trpělivost s fanoušky nebo novináři? (zdá se, že máte spousty trpělivosti a tolerance).

ig: Nikdy jsem ji opravdu opravdu opravdu neztratil. Většina fanoušků je úžasná; celkem vzato, připadají mi, že jsou laskaví, nevnucují se a mají pochopení pro mé nedostatky – tzn., všem vyhovět nemůžu, protože se o to nesnažím (dává to smysl?).

Tu a tam dostávám za uši za nějaký vnímaný úskok nebo nespravedlnost, ale jako ve všem, záleží to na tom, kde člověk stojí, a já to chápu, takže se vůbec neurážím. A bigotnost nestojí za to, aby se člověk rozčiloval, že.

Co se týká žurnalistů, no, v mém profesním oboru jich vlastně moc není; člověk potřebuje víc než vstupenku do zákulisí, aby to mohl o sobě říct. Jsou to většinou milovníci hudby, reportéři, jež pracují v rámci jimi zvoleného žánru, takže jejich myšlenky a slátaniny mají sklon k subjektivitě.

Avšak – s jasnou výjimkou super menšiny – z ušlechtilejšího plemene intelektuálních vandalů, jež se nazývají žurnalisty nebo kritiky, musíme mít strach, protože bez jejich blahovůle jsi na populárním trhu mrtvý. Toto jsou ti arbitři vkusu, zbytkoví prefekti armády teenagerů; jejíž odvedenci dávno odtáhli dál. Oni definují chuť slabých („weak“) (sorry, týdne („week“)) – být módním dne je vše, oč tady jde. Zítra nepatříš ani do historie – ano, kdo si proboha myslíme, že jsme? Vím já, kdo jsem, mladý muži?

Ne, nemá cenu se nad těmi lidmi rozčilovat – přicházejí a odcházejí skoro stejně tak rychle jako jejich chráněnci. Naštěstí náš styl není módní, he he.


2. Mé dceři je 12 let. V mém životě to byl čas, kdy jsem se setkal poprvé s Tvým hlasem a hudbou. Tato konkrétní událost mně nasměrovala k rocku/blues.

Ona poslouchá Lady Gaga, Hannah Montanu atd. (něco s ní nemůže být v pořádku). Chtěl bych, aby poslouchala hmmm…výkony vyšší hudební úrovně. Ona je GaGa fanatik. Samozřejmě, že ji neříkám, to jsou sračky (byť si to myslím) a neočekávám, že se z ní stane fanoušek Gillana/DP, ale snažil jsem se jí nabídnout něco z mých oblíbených kapel/hudby, ale moc zájmu neprojevila (řekla, že se jí líbí jenom dvě písničky – aspoň že ty dvě – Smoke On The Water a Sleeping On The Job (!))

Jak ji mohu nasměrovat k poslechu ‚normální‘ hudby, byť by to nemusel být rock? Můžete mi nabídnout nějaké Vaše hity, se kterými bych to mohl zkusit? (Nevím, možná z alba Accidentally on Purpose?!)

ig: Já bych ji nechal být, ať se baví hudbou své generace. Bez ohledu na to, co si o tom myslíš, pop music definuje její věkovou skupinu. Pokud ji budeš svoji hudbu vnucovat, bude k ní mít odpor, ale – jestliže přichází na chuť hudbě – ne u všech tomu tak je – její vkus se brzy rozšíří a potom začne plenit Tvoji sbírku. Je to normální.


3. Jaký je Váš názor (na téma pirátství ho znám) na uploadování Vašich alb, tzn. na YouTube atd.? Poprvé jsem narazil na ‚One Eye To Morocco‘ zrovna tam a fajn, okamžitě jsem si ho koupil, protože jsem ho chtěl poslouchat v hi-fi kvalitě a taky v našem autě, ale tyto uploady dělají fanoušci. Vadí Vám to? Myslím si, že vrcholným fanouškovským oceněním je ta alba si koupit a pokud možno chodit na živá vystoupení.

ig: Dříve existovala zřetelná čára mezi bootleggingem a pirátstvím, jež usnadňovala fandit jednomu a odsuzovat druhé.

Bootlegy byly nahrávky pořízené na pásku během živých vystoupení – s cenou odvislou od kvality a raritnosti – kupované a prodávané mezi fanoušky daného umělce či milovníky rocku. Všichni jsme věděli, že na této straně ulice existoval kodex cti, tzn., že většina sběratelů měla všechno od umělce k dispozici legitimně a tak nikdo netratil. Směna přebytků pouze promazávala soukolí, a tudíž nebyl důvod ke starostem.

Pirátství na druhé straně bylo vyloženou krádeží. Studiová alba byla masově rozmnožována v obalech o vysoké kvalitě, takže zákazníci často neměli o zdroji ani tušení. Tato praxe hudebnímu průmyslu velice škodila.

Když už jsme u toho, pojďme rozptýlit často přenášený dojem, že jsou to pouze bohatí a slavní umělci, kdo tím utrpí, a ti si to můžou dovolit, že. Skutečně si to můžou dovolit, ale nejsou to oni, kdo tím vlastně trpí…je to lavinovitý efekt, jenž scvrkává průmysl svého čas velmi silný. Zatímco hodně potíží a strastí od doby, kdy digitální věk v roce 1982 vlastně začal, si hudební průmysl způsobil sám, to, čemu říkám Napsterovský paradox, bylo evidentně stejně tak sebepožírající jako kampaň ‚Hudba zdarma..‘, v jejímž čele stál na počátku sedmdesátých let Edgar Broughton.

Čas však jde dál a my se učíme z historie, že chaos může vládnout v každé oblasti života přírody. Tak jak to bylo s tranzistorem, jenž nám daroval svobodu od obrovských elektronkových lamp – a v důsledku toho – přenosná rádia (hudba), tak internet předefinoval mechaniku naší branže a vzorce trávení volného času do té míry, že nejnovější metody výměny hudby si vyžádaly nové způsoby její tvorby.

Nejsem si jist, zda tomu rozumím o mnoho víc než ostatní, kdo vyrostli v plochém světě, ale jedna věc se vůbec nezměnila a tou je živé hudební vystoupení. Jistěže mně irituje, když každý, kdo má kameru, může posílat obrázky z místa vystoupení na YouTube – to je strkání nosu někam, kde nejsem zván. A my přesto musíme platit náš fantastický doprovodný tým, a dostat ho z A do B, a zaplatit účty za veškerou logistiku, aniž bychom dostali jediné penny za vstupné od těch up/down/freeloaderů – ale já to ustojím – je to pokrok.


Díky za vše-opravdu!

Szia ( to je maďarsky 'ahoj'),
Eniko

Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index