Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

84 Vyřešení zmatku s caesareanským černým stanem, missourská metrická strategie, groupies, ig o mk pk.

Od: Nckersh

Iane, 14. května jsem vás viděl v Caesarei. Absolutně sakra skvělé. Ale co to mělo znamenat s tím černým stanem…?

 

Ahoj Nckershi,

Děkuji ti, je to skvělé místo.

Ach, ten černý stan – ano.

Je to multifunkční konstrukce, kterou ten večer postavil narychlo Lothar – náš báječný produkční manažer – a od té doby se vyvinula v sofistikovanější chýši, aby pojala polní nemocnici potřebnou pro lékařský tým pečující o mou nohu. Minulou zimu jsem se zranil na lyžích (byly doby, kdy jsem dokázal přeskočit pár lyží docela snadno) a poškodil si Achillovu šlachu. Tenkrát – nebo od té doby – jsem si to nenechal prohlédnout a vlastně ji ještě nemám v pořádku; takže mám několik lehce naolejovaných sestřiček, které mi mezi skladbami dávají vše nezbytné. Je tam taky tiki bar, houpací síť a vyhřívaná lázeň.

Nazdar, ig


Od: John Missourský

Zdravím,

Iane, sledoval jsem vás už jako kluk. Teď už jsem muž. Tuhle jsem si pustil desku Perfect Strangers, abych se procvičil ve zpěvu. Mám to album léta, ale ve vlastně jsem si nikdy pozorně nepřečetl texty. Když jsem si ty texty zpíval a četl, byl jsem hluboce dojat pocity, které jsou v nich nastíněny. Bylo to, jako bych to album nějakým abstraktním způsobem prožil. Zdá se, že to album stručně popisuje mou identitu četnými silnými a hlubokomyslnými způsoby. Neříkám ti to z nějakého skutečného, sakra dobrého důvodu. Domnívám se, když tak při psaní dále uvažuji, že možná to je proto, že mi Perfect Strangers poskytuje útěchu v tom, že vím, že nejsem sám. Že někde ve světě jsou lidé, kteří žijí život a dívají se na svět podobným způsobem.

Dovol mi okamžik pro jistý výklad…v tom všem se skrývá otázka. Mám kouzelný život a jsem v pohodě. Mám svou svobodu…absolutní. Nikdy ve svém životě jsem nebyl svobodnější. Avšak v rámci okolností jsem ještě nezměnil rajón…zatím.

Nedávno jsem dostal, jako lví mládě, lekci a rád bych znal tvůj názor na celou věc. Moje profesionální zkušenost v branži mediální, marketingové, prodejní, rozhlasové, atd. mi dává intuitivní výhodu a vizi uspět. Kompletní osvědčený plán jak mohu sám dosáhnout satisfakce v hudebním průmyslu. Ale já to chci dokázat se svými kmoši, se kterými se přátelím řadu let. Zdá se, že většina z nich nevidí příležitosti, které se skrývají přímo na dohled.

Moje frustrace spočívá v tom, že když zřetelně ukážu na nějakou dobrou příležitost, důvodem okamžitého odmítnutí není nic jiného než nějaká tajemná, abstraktní a přeformulovaná verze toho, na čem jsme se všichni dohodli. Nevím, jak bych to vysvětlil. Je to, jako by mi lhali, když jsme ve shodě ohledně směru, kterým se ubírat. Mate mne to a něco mi říká, že existují nějaké spletitosti, kterým nedokážu přijít na kloub. Je v nich něco vrozeného, co je podmiňuje ke strachu ze změny? Ze ztráty něčeho? Z mizerného platu? Nemám tušení.

Začal jsem používat nový přístup. Zdá se, že mám větší úspěch při realizaci věcí, když jsem nesnesitelný kretén, všechno mám za hovadinu, používám zastrašování a hrozby násilím. Jsem nemilosrdný ve svém kokotství. Je to jako bych byl zase teenager. Vlastně se zdá, že mi to docela vyhovuje. Začíná se mi to líbit. Bezohledný, trpělivý, mazaný a sladký, jak mi řekl jeden starý kamarád.

V každém případě už žvaním. Ale moje otázka zní, jestliže začnu rozsévat toto sémě, jaký druh budoucnosti by mne mohl čekat? Mám obavu, že bych mohl promrhat drahocenný kus života a unavuje mne opičkování. Chci každý krok, který mně dovede k tomu, abych vlastně nemusel pracovat…a moji kmoši to chtějí také.

S pozdravem,

John Missourský

 

Ahoj Chlapče-Muži Johne Missourský,

Vypadá to, že jsi našel odpověď na svou vlastní otázku.

Člověk nemůže vědět, co leží před ním, pakliže nevystoupá do nějaké výšky, necestuje rychleji než světlo či nezmanipuluje pravidla hry, ale může využít svou vlastní zkušenost k vyhodnocení svých alternativ a k volbě nejslibnější cesty.

Ve fyzice nás třetí Newtonův zákon pohybu ujišťuje, že pro každou akci existuje rovnocenná opačná reakce. My víme, že to není pravda, jinak bychom měli neustálý pohyb a nepotřebovali bychom benzin. Avšak stejně jako s Euklidovými rovnoběžkami to bylo dost dobré, aby nás to v praktickém smyslu posunulo dál. Nebyli bychom tam, kde jsme dnes bez rané vědy, ale kvantové myšlení změnilo vše, jako bychom prošli hvězdnou bránou. Aritmetika je pohodlný nástroj, který nám pomohl postavit naše města, plavit se po sedmi mořích a vyhazovat dopravní prostředky do blízkého kosmu. A přesto máme různé měřící sady pro vzdálenost, váhu, pivo atd.

Vzpomínám si, že na konci DF36 jsem vypsal svou novou metrickou časomíru:

100 sekund = 1 minuta
100 minut = 1 hodina
10 hodin = I den
10 dní = 1 týden
3,651 týdne = 1 měsíc
10 měsíců = 1 rok

Byl jsem úspěšný ve svém pokusu eliminovat přestupný rok, ale ne bez přikývnutí síle Měsíce. Teď žiju dle toho kodexu velice šťastně, ale moje manažery to přivádí k šílenství. Tudíž je to úspěch k ničemu.

To k čemu se chci dobrat (pokud jsi ještě vzhůru – ty jsi začal s celým tím žvaněním) je představa, že výstřednost je zásadní pro pokrok, ale změna samotná je k ničemu pro všechny mimo vzájemně dohodnutý rámec.

Takže jdi to toho, Johne, ale mají-li tvoji kámoši z tvých nápadů strach, budeš se muset rozhodnout…zda pokračovat sám nebo trochu zpomalit. Pokud, na druhé straně, chceš být pouze bohatý a mít vliv, potom bych doporučoval život zločinu.

A pro zajímavost, dny v mém novém a zbytečném metrickém týdnu jsou pojmenovány následovně: Minky, Wurzel, Flicker, Bra, Terry, Hipster, Fraulein, Wasp, Sobota a Neděle.

Nazdar, ig


Od: Lou a Angie

Ahoj Iane! Velice fajn, že se můžeme seznámit! Moji přátelé a já jsme velcí fanoušci Deep Purple! Provádíme bádání groupies z 60. a 70. let a zajímá nás tvůj názor. Deep Purple dospívali v době volné lásky a sexu a jsme zvědavi, jak si to viděl ty! Existuje rozdíl mezi britskými a americkými groupies? Můžeš nám také prozradit, co bylo inspirací pro vaši skladbu „Knocking at your back door?“ Ta písnička je neodbytně šílená! S láskou tví fanoušci! Nazdar!

 

Ahoj Lou a Angie,

Jak fascinující – to vaše bádání – v tom smyslu, že přemýšlím, k čemu to je…nějaký projekt, nebo zvědavost?

To nevadí…ptáte se na rozdíl mezi britskými a americkými groupies. Měly by to být evropské, protože německé, rakouské, švýcarské, skandinávské jakož i britské holky, ty všechny dychtily po společném sdílení radosti z daného dne.

My jsme jim ovšem neříkali groupies; to je americký vynález, používaný následně v každé lascivní mediální inkvizici – celosvětově. V té době se všem zákulisním známým říkalo liggers; kolektivní označení, které jsme my angličtí hudebníci používali pro všechny štamgasty – mužské a ženské – kteří tvořili scénu během vystoupení a potom v klubech. Bylo to láskyplné slovo popisující naplaveninu unášenou vírem 60. let. Například novináři a fotografové z hudebního tisku, nové suity (obchodní týpci, manažeři, agenti, atd.) v ohozu z Carnaby Street, skuteční přátelé a paraziti. Abych byl upřímný, byl to tento dav, který ve skutečnosti oživoval večer po vystoupení, kdy byla většina muzikantů příliš unavená, aby pařila, a pouze se obhlížela po nějaké obligatorní šukačce vyžadující minimální množství úsilí.

Co se týče povahy, stejně tak člověk může generalizovat kulturu – a ty rozdíly byly tehdy mnohem evidentnější – byly, jaké byly; Evropanky byly tiché a Američanky hlasité. Američanky se také zdály být mnohem lépe organizované; lovily ve smečkách – ve speciálním oblečení. Další významný rozdíl bylo žvýkání žvýkaček – Evropanky obvykle nežvýkaly a Američanky ano.

Vcelku jsem je bral jako báječné lidi. Přinášely dodatečnou radost a…nikdy jsem žádnou nepříjemnou nepotkal.

Co se týče Knocking At Your Back Door, text byl zamýšlený tak, aby byl tajemný, aby téma mohlo být buď neuchopitelné či pronikavé, v závislosti na vaši pozici.

Nazdar, ig


Od: Thomas Forup

Ahoj Iane, zrovna jsem si četl tvé odpovědi na různé otázky na tvé skvělé stránce a narazil jsem na frázi „naivní experimenty s multikulturalismem“. Co máš zde přesně na mysli? Nejsem si jist, že rozumím...Díky.

Thomas, Kodaň

 

Zdravím Tomasi,

Díky za dopis s odkazem na Otázky & Odpovědi číslo 83... Možná místo fráze „naivní experimenty s multikulturalismem“ jsem měl napsat „kalkulované protlačování multikulturalismu“. A možná jsem měl zmínit, že hovořím o Velké Británii, kde se zdá, že tato politika byla aplikována daleko nemilosrdněji horlivými následovníky válečníků reálné politiky studené války. A říkejme tomu pro usnadnění MK.

OK, abychom tuto frázi dali do kontextu a, doufejme, zodpověděli přitom tvou otázku, začněme s předchozími slovy v příslušné větě, a zabývejme se řeckou otázkou, co se týče společné měny.

Řecko přijalo Euro v lednu 2001. V té době mnozí pozorovatelé a investoři říkali, že mají obavy, že v budoucnu by toto mohlo být umožněno dalším slabým a dokonce slabším ekonomikám, aniž by bylo vyhověno podmínkám přijetí.

I pštrosové v Centrální bance, tito kolektivně zločinní komisaři (gang loupežníků za bílého dne) a turističtí fandové z Evropského parlamentu vědí, že Řekové byli ke vstupu do Euro zóny donuceni. Nesplňovali podmínky; byl to zločinný krok, který vyústil do současných problémů. Nevede se žádná debata, pouze mlžení, a člověk nemůže vzít úder zvonku zpět, takže důsledkům se bude muset čelit a nebude to pěkné – a totéž říkám o MK.

Ať už byly motivy jakékoliv – a to je téma pro další Otázky & Odpovědi – součástí tohoto uspěchaného plánu nebyla diskuze o výhodách sňatku dvou (čí více, vezmete-li v úvahu další středozemní kultury demokracie, slunce, vína, oliv a turistiky, jež byly sezdány s ústředními Euro zeměmi velké průmyslové a hospodářské váhy) takových nesourodých společností, jakými jsou Severní Evropa a Řecko.

Takže jak teď přejít do analogické kritiky multikulturalismu? Pojítkem je slůvko donucení.

Politická stagnace poskytla příležitost. Tony Blair byl první, jenž přišel na to, že, po Thatcherové, kyvadlo zpomalilo do té míry, že vzniklo prázdno. A podobně jako ve vědě, kde příroda miluje vakuum, mazaní politikáři rozpoznali příležitost k populismu. Po tomto bezvýsledném, nicméně karcinogenním vládním období ve Spojeném království máme dědictví v tom, čemu se populárně říká Politická Korektnost (sic-vtip); a tato fráze, mohu-li být tak smělý, je eufemismem prvního řádu.

Od hrstky nově osvícených v mé vlasti zde byla nenávist ke Staré Anglii. A ve svém ignorantství bili hlava nehlava po všem, co se pojí s naší historií – včetně vzdělávání. Skutečný dějepis se už na většině škol neučí (přesvědčte se-je to pravda), spíše žlučovitý pohled na minulost s dnešním posuzováním; a to podloženo nevzdělaným přístupem – pche!

Například před několika lety bylo v anglických veřejných školách zakázáno dílo Rudyarda Kiplinga. Člověk se může jenom domnívat, že to bylo kvůli tomu, že psal hodně o Britské Indii, a Britská Indie byla celá o anglickém kolonialismu. Kolonialismus je špatná věc (...tas šavli za krále a vlast…DF 21) v očích postmoderního velkoměšťáka, samozřejmě...kolonialismus ošklivá věc – dejte mi, a Darwinovi, šanci. Pokud nebyl kolonialismus darwinovským rysem, napíše mi prosím někdo dopis? Ironií je, že tahle parta by byla hodně pyšná na Kasárenské balady – kdyby ovšem měli nějaké vzdělání. A díkybohu Kiplingovo dílo bylo stále přítomno a velice vlivné v padesátých a šedesátých letech, jinak by John Lennon možná nikdy nečetl „Když“ a potom by možná nikdy nesložil „Imagine“, který bude někdy v budoucnu bezpochyby zakázaný, jakmile arbitři vkusu objeví jeho rafinované spojení.

PK fanatici – pozoruhodně včetně politicky pokřivené BBC – při proklamování posvátnosti ve všech věcech kulturních prosazují myšlenku, která nemá žádné opodstatnění v realitě; je to pouze fráze s kořeny v odmítnutí a zlé vůli. Když si vzpomenu na frázi „Multikulturalismus“ a odkud se vzala, přijde mi těžké vyhnout se podezření, že možná nebyla vymyšlena v opravdovém duchu altruismu.

Většina lidí, které znám, jsou tolerantní pohodové typy, ale nikdo z nich si nemyslí, že tento laxní program dává nějaký smysl. Nejsou to přistěhovalci, kdo vytváří tento problém, je to nekontrolované množství přistěhovalců, a z toho vyplývající tlačenice. Hovoříme o asimilaci, jako by se očekávala od příchozích, ale to ve skutečnosti není fér; asimilace je dvousměrná ulice. My nejsme výš ani níž než naši noví obyvatelé. Vzpomínám si dobře na stížnosti na pach asijské/čínské/indické kuchyně vycházející přistěhovaleckých domů koncem 50. a začátkem 60. let. Ale také si vzpomínám na úroveň poválečné anglické stravy; byla v rozmezí nemastná neslaná až naprosto odporná. A podívejte se dnes na tu úžasnou různorodost všeobecně k mání. Milujeme indické jídlo a čínské/italské/mexické/karibské atd. Ale to se dělo v přirozeném tempu, jak nové generace zkoumají své možnosti.

Samozřejmě, pořád je zde touha milovat naše bližní, ale ne bezvýhradně. Oni nás musí milovat také, a to je velmi obtížné pro nás pro všechny za vnucených podmínek, obzvláště když sociální otázky jako náboženství, pracovní místa, bydlení atd. jsou plné napětí. Najednou si jdou lidé navzájem po krku a to vše kvůli ctižádostivému, nátlakovému sociálně-inženýrskému programu.

Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index