Caramba - Q&a

Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

85 Perfektní místo pro cizince, alkoholové cestovní hádanky, spiritualita & moudrost, lazebnické postřehy od protinožců, inspirativní rozhovory s mou snídaní, ceci n'est pas une lettre d'amour

Od: Alexandre Fraguglia

Ahoj Gillane...doufám, že ty i tvoje rodina jsou v pořádku...podařilo se mi tě vidět v divadle Olympia v brazilském Sao Paulo...myslím někdy v roce 92, 93?

Zaprvé...nikdy jsem neviděl Deep Purple jako kapelu, je nějaká šance, že byste letos přijeli vystoupit do Liverpoolu?

Vzpomínám si, když jsem byl ještě teenager, jak jsem v roce 84 viděl v Sao Paulo video Perfect Strangers, a je to něco, nač nikdy nezapomenu. Rád bych věděl, kde se to video točilo...Wales, Anglie? Byl to něčí dům nebo hudební studio?

Díky a Bůh ti žehnej.

Alex Fraguglia

 

Ahoj Alexi,

Díky za tvůj dopis.

Video k Perfect Strangers se natáčelo v americkém městě Stowe, stát Vermont, a jeho okolí. Pronajali jsme si tam dům, abychom mohli v soukromí nahrát naše reuninové album.

Nejpozoruhodnější část videa je dle mého názoru sekvence s teplovzdušným balónem. Myslím, že pilot byl podle všeho nervózní nebo čerstvě zaškolený...nebo s největší pravděpodobností opilý jak Dán...ale určitě na konci mého segmentu tam bylo kodrcavé přistání. Koš byl tažený po zemi pěknou dálku, než se nám podařilo vyskočit ven.

Další na řadě byl Roger Glover; držel jsem mu palce, když stoupal do výšin. Marně, jak už tomu bývá, protože po pár minutách balón narazil do stromu. Naštěstí Roger byl v pořádku a je stále mezi námi...byť dostal ránu do hlavy a od té doby už není, co býval.

Nazdar, ig


Od: Sassan Emam

Ahoj Iane,

Jsem íránský Kanaďan žijící v Torontu, který má to štěstí, že tě mohl vidět koncertně celkem třikrát.

Pár informaci, které by tě mohli, myslím, zajímat:

Nejprve ze všeho, DP mají v Iránu obrovskou fanouškovskou základnu, věř tomu nebo ne! Nedokážu přesně říct, kolik lidí znám, co milují párplovskou muziku a jsou skutečnými obdivovateli DP. S vaší hudbou jsem se seznámil před více než 30 lety, když jsem byl ještě kluk, a prostřednictvím strýce, jenž byl a stále je velkým fanouškem DP. Nemusím říkat, že se z toho stala závislost! A moje láska k vaší hudbě za ta léta nepolevila.

Za druhé, když jsem byl na vás v létě 2006 ve Phoenixu, nevím, jestli si vzpomínáš či ne, ale publiku bylo sděleno, že z nějakého důvodu byla aréně pozastavena licence na prodej alkoholu a ten se nesmí prodávat! Můj kamarád, který vaši hudbu neznal a jenom se ke mně přidal, protože jsme po koncertě chtěli jít na narozeninový večírek, se mně zeptal, jestli chci to vystoupení přesto vidět. Moje odpověď byla „ty ses snad zbláznil!“ Ovšem, že jsem chtěl vystoupení vidět, s pivem či bez něj to bude stále úžasná podívaná.

Ve skrytu duše mě však také zajímalo, jak zvládneš tuto bezalkoholovou situaci. Zaslechl jsem v publiku některé lidi říkat, že Ian by se měl alespoň omluvit za to, co se stalo. V duchu jsem si říkal „omluvit“?, proč by se mě IG omlouvat? Není to jeho vina, že lidé ve Phoenixu nebyli schopni si včas zařídit licenci! Copak ti lidé nemyslí?! Kamarádovi jsem řekl, že kdybych byl IG, o celé situaci bych se nezmiňoval, a přesně to jsi udělal! Třebaže jsem tě také zahlédl párkrát se vykrást do zákulisí, což působilo dojmem, že se snažíš být diskrétní ohledně té bezalkoholové situace a dáváš si vzadu pár doušků piva! Ale i tak si myslím, že jsi to zvládl velice dobře.

Nemluvě o tom, že tvůj výkon byl vynikající jako vždycky.

Nyní k mé otázce:

Kdyby se Irán v blízké budoucnosti osvobodil od současné zločinecké vlády, uvažoval bys o koncertě v Iránu?

Sassan

 

Ahoj Sassane,

Ovšem že bych rád vystupoval v Iránu, ale myslím, že v této chvíli bude těžké získat pozvání. Slyšel jsem to od mnoha Íránců a skutečně si vážím fanouškovské základny, kterou máme tam a také mezi vystěhovalci, jako jsi ty.

Co se týče té bezalkoholové situace, není to legrační, jak někteří úzkoprsí lidé nesnesou alkohol a nahotu a přesto jsou zastánci hazardu a násilí?

(Výňatek z DF5 – „...V Oklahomě zrovna zakázali film ‚Plechový bubínek‘ s tvrzením že, je pornografický. Přesně jako v 80. letech (nebyla to jedna z Karolín, které zakázala ‚Žbluňk!‘ (que?), přičemž si člověk stále může vypůjčit ‚Texaský masakr motorovou pilou‘, je to strašné...‘)

Toto téma se objevilo několikrát, ale docela nedávno, v jednom kanadském kasinu, jsme zjistili, že podnik je bezalkoholový. Nu, to už tak bývá, že někteří z nás si rádi přihnou před a dokonce během vystoupení, ale v tom vysavačovém paláci hamižnosti to bylo striktně a přísně zakázáno. Nezbylo mi než prohodit k publiku poznámku, něco v těchto intencích...“... Doneslo se mi, že je zde problém s pitím v tom smyslu, že zde žádné není. Nu, možná to uniklo pozornosti pořadatelů, ale v jednom ze svých předchozích zaměstnání jsem sehrál úlohu Ježíše Krista. Bylo to tehdy, kdy jsem si osvojil užitečnou schopnost měnit vodu v čistý alkohol. Takže zvedám tuto láhev Evianu a říkám vám...DO DNA!!! (nebo něco takového – mohlo to také být „běžte a množte se“, už si nevzpomínám. Kromě několika ironických na zdraví většina lidí nevěděla, o čem mluvím)

Nazdar, ig


Od: Bob Edwards

Ahoj Iane. Zrovna jsem doposlouchal interview, ve kterém mluvíš hodně o spiritualitě. Byl jsem wiccan a evangelík. V tuto chvíli se věnuji vztahu k Bohu lásky. Vnímám osobu Ježíše Krista jako ztělesněnou lásku. Současně však vnímám, že hodně institucí, které byly vybudovány s jeho jménem, jeho ducha neodrážejí.

Objevil jsem knihu, která je pro mne skutečně hodně zajímavá. Jmenuje se „Konec náboženství“ a je od Bruxyho Caveyho. Abych byl upřímný, cítil jsem, že jsem v knihkupectví na ni nasměrovaný potom, co jsem odříkal modlitbu, ve které bylo hodně otázek k Bohu o církvi. Zjišťuju, že zkoumání spirituálního vztahu k Bohu mimo rámec dusných náboženských institucí, je skutečně úžasné. Zde je odkaz na knihu: http://www.theendofreligion.org/. Říkal jsem si, že by mohla být pro tebe osvěžující a možná inspirativní, protože mám za to, že píšeš knihu na podobné téma.

Hodně díků za to, že se dělíš o svůj hudební talent s námi všemi, a přeji ti všechno nejlepší.

Bob E.

 

Ahoj Bobe,

Díky za tvá laskavá slova a hloubavý komentář; přeji ti hodně štěstí na tvé objevitelské cestě. Já cestuji po jiné stezce bez průvodcovství starých proroků, ale doufejme, že všichni dojdeme k podobnému závěru.

Bůh je mistrem mnoha jazyků; adaptabilní ve všech situacích a symbol uctívání pro každého, i pro ateisty – kteří mají tendenci odmítat dogma náboženství spolu s jeho proroky a služebníky spíše než spiritualitu samotnou. Ve všech náboženstvích, stejně jako v civilizovaném životě, jsou špatní stoupenci a dobří. Existují bojovní i mírumilovní služebníci. Můžeš narazit na ateisty se silným osobním etickým kodexem a ty, co jsou amorálními parazity – lidé jsou různí. Někteří věřící mají ze svého Boha strach a někteří Ho vnímají jako benevolentní bytost. Ve stále menším počtu vnímáme Boha jako stvořitele vesmíru; tento koncept začal ustupovat, když jsme zjistili, že naše planeta není placatá s nebem ‚tam nahoře‘ a peklem ‚dole pod námi‘.

Určitě musí být frustrovaný zneužíváním Svého jména ve všech jazycích, kdy každá mainstreamová církev tvrdí, že ona reprezentuje toho jediného skutečného boha, a následným vypočítavým přesměrováním Jeho věci. Obejdu se teď bez otázky rodu, pokud dovolíš, protože ve slovním vyjádření je prostě dost neobratné, kdybych měl psát pokaždé on, ona či ono. Ve skutečnosti Matka Příroda je nejsnadněji pochopitelným projevem tohoto pojmu (boha), jaký by si člověk mohl přát, ale u toho bychom mohli zůstat do nekonečna, pokud nechceme pokračovat dál.

Protože Bůh není on nebo ona, že? Bůh jsme ty, já a všichni před námi (a po nás, chápu-li to správně), individuálně a kolektivně, pouze čekající na soudružnost.

Jak jsem už řekl dříve pro ilustraci provinciální a pevně zakotvené povahy odvěkých náboženských kréd…’Kdybych se narodil v Mekce, je nanejvýš pravděpodobné, že by ze mne vyrostl katolík‘. Nezaměňujme naši spiritualitu s nelítostnými či laskavými disciplínami náboženství, kde nemyslící poslušnost vede ke slepé víře a udržuje stagnaci v holistickém vývoji lidstva: Toto je proti všem silám přírody.

Spirituální rozvoj je vitálně důležitý, protože bez něj máme velmi malou naději na přežití. Nastínil jsem několik myšlenek ohledně našich možností – například transmutace, což je něco jako jít do nebe, ale bez požadovaného pastorského souhlasu – v minulých článcích zde na Carambě si můžeš v případě zájmu najít víc. Ale zdá se očividné, že to bude docela výzva, pakliže nezačneme o tom trochu přemýšlet a nedáme tomu praktikou příležitost už teď – a doba se zdá skutečně vhodná, půda je úrodná.

Samozřejmě tato myšlenka – a každá jiná, kterou bych uvítal s otevřenou myslí – je anatéma pro vojenské kontrolory nejextrémnějších náboženství, a pro popletené strážce mírnějších vír, kteří by mohli – zrovna nedávno – připustit, že by daly najít prvky metafory v některých částech ‚dobré knihy.‘ Démonizace alternativního myšlení je starší než španělská inkvizice nebo rozpouštění klášterů. Čarodějnice a kacíři jsou stále preventivně stínání dřív, než kohokoliv z pasívního stáda začnou vůbec napadat nějaké myšlenky. A to vše kvůli chybějící poslední kapitole v Darwinově učebnici, která by, myslím si, postulovala…’hnací sílou post-přežití lidstva je nadřazenost.‘

Už to není vaše půda nebo vaše děti, po čem jdou, je to vaše živá duše, o kterou medicinmani bojují v zastoupení svých kmenových bohů. My všichni máme něco hodnotného, měli bychom to využívat moudře.

Nazdar, ig


Od: Jane (z Austrálie)

Ahoje Iane,

Jako někdo, jenž tě (hodně) pozoruje, byť z dálky, nemohla jsem si nevšimnout, že to vypadá, že se tvoje prezence (aura – na jevišti v každém případě) změnila zhruba v době, kdy sis dal ostříhat své nádherné kadeře.

Otázka: ptám se tě jako člověka, který má nepochybně nejlepší hřívu v branži (a dokázal jsi ji na jevišti maximálně využít k rozjitření tvého svádění), ovlivnila absence zmíněné hřívy to, jak se cítíš/vystupuješ na jevišti, nebo to bylo tak, že sis najednou uvědomil, že léta běží, a pocítil jsi potřebu vypadat distingovaně/spořádaně v souladu s tvým věkem?

Bez ohledu na odpověď, stále nad tebou žasnu a zůstávám velkým fanouškem (i když mi opravdu chybí ty nádherné vlasy – to říkám jenom tak)

Jane z Austrálie

 

Ahoj Jane,

Děkuji ti za dopis.

Ve skutečnosti si zkracuji vlasy pravidelně už léta.

Ale měl jsem jakési lazebnické přestávky už od školy, kde jsem byl bit kvůli vlastnictví neposlušných kadeří. Poprvé jsem ucítil, jak se mi moje hřívá dotýká holých zad jednoho léta při jízdě na koni; dalo mi to pocit zvířecí svobody; spustilo se něco primitivního.

Když mně začaly otravovat – vždy po několika letech, kdy mi lezly do piva při popíjení a do obličejové masky při sportovním potápění – všechno jsem to ostříhal a začal znovu.

Nikdy jsem se svým vzhledem nějak extrémně nezabýval, takže jsem tomu nevěnoval pozornost, dokud mi lidé nezačali říkat „Nos“, vzhledem ke skutečnosti, že můj sosák bylo jedinou věcí spojenou s mým obličejem, která byla vlastně skrze mé záclony vidět.

Ale máš svým způsobem pravdu; před několika lety jsem měl pro vlastní pohodlí vlasy vzadu svázané. Na některých lidech to vypadá fajn; Jon Lord například vypadá s tímto účesem distingovanější, ale šedivý ohon není nic pro mne.

Takže z toho to všechno vzešlo a tam teď jsme.

Co se týče změny osobnosti, jsem si jist, že máš pravdu – vyšel jsem z úkrytu, je to fajn pocit.

Nazdar, ig


Od: Oleg z webu Lentachel.ru

Drahý Iane!

Možná hloupá otázka, možná ne… Co je tvou inspirací? Jak ji získáváš? Procházíš se parkem se psem a čekáš? Nebo jsi v kuchyni, děláš si snídani a potom… SPEED KING? Jak?

Zdravíme z Ruska, z Čeljabinska, milujeme tě.

Oleg

 

Ahoj Olegu,

Vzpomínám si, jak byl Jon Lord překvapený, když mě zaslechl mluvit se snídaní, ne při jídle, protože mě učili nemluvit s plnými ústy, ale když jsem ji připravoval; ingredience zřejmě potřebovaly toho rána nějaké povzbuzení.

Když jsem chodíval ven se psem – ve skutečnosti on chodil se mnou – do jasanového lesa podél

dorsetského/východodevonského pobřeží, zřídkakdy jsem přišel domů bez nějaké inspirace; zkušenost to byla povznášející. Řada písní a článků byla napsaná po těchto dobrodružstvích na vrcholcích útesů. Pro zajímavost, ale bez nějakého zvláštního významu, bych měl zmínit jeden postřeh… pravděpodobně jsem to už zmiňoval dřív, když nikdo neposlouchal, ale teď mám tebe na příjmu… Tu a tam jsem potkával chodce přicházejícího z opačného směru, jenž nás vrátil – to znamená mne a mého psa nebo psa a jeho člověka – zpět do reality. Bylo snadné rozpoznat rozdíl mezi lidmi z venkova a obyvateli města obyvateli měst. Venkovský národ řekne dobré ráno a normálně se zastaví a pohovoří o počasí nebo o psovi nebo o všem a o ničem, prostě jenom proto, abychom si navzájem vzali svoji existenci na vědomí.

Velkoměšťáka však zmerčím na dálku; jakmile se přiblížíme na dosah, sklopí hlavu a vyhýbá se očnímu kontaktu, dokud se nemineme – ledaže by to ovšem byl alfa-měšťák, v tom případě naše existence – zrak upřený vpřed – prošla bez povšimnutí. Je to naprosto pochopitelné. Tenhle typ nemůže říct dobré ráno všem neznámým lidem, které míjí na rušné ulici, to by se zbláznili (a byl by to nádherně surrealistický film, když o tom teď začínám přemýšlet), ale ukazuje to, jak obtížné je narychlo změnit vzorce chování. Tyto malé poryvy reality jsou velice důležité, obzvláště když víš, že ve skutečnosti to není během tvého snění, kdy se to formuje, ale až když se vrátíš domů ke své tužce a papíru.

Inspirace je přijímání a vyjádření je vydávání. Je to něco jako dýchání.

Nazdar, ig


Od: Petra

Vážený pane Gillane,

Mám dojem, že jste zábavná, vyrovnaná a šťastná bytost, který unese následující:

Před dvěma týdny se za mou stavil jeden z mých bratrů a zeptal se, zda bych nemohla kliknout na webu na video Highway Star – Live In Denmark 1972. Chtěl se podívat na jistého kytaristu, jelikož sám hraje na kytaru. Nevadí. Najednou mne moje alter ego, které se rozhodlo zůstat devatenáctileté už před třiceti lety, nakoplo do žaludku.

- Podívej se na toho zpěváka, je sexy!

To je Ian Gillan, jo vypadá dobře.

- Vypadá dobře? Okamžitě bych na něj skočila!

Klídek. Chovej se slušně!

-Ach bože, podívej, jak se pohybuje. Z jeho hlasu mně mrazí. A ty překrásné vlasy.

Zastiňují ty licousy!

- No tak, buď zticha! Zrovna se do toho chlapa zamilovávám. Je tak krásný, vysoký. Podívej se na ten jeho úsměv, to obočí, jak drží mikrofon. Sleduj to: na závěr „Lucille“ odfoukne vlasy z tváře, dotýká se jí. Rajcovní.

Přestaň žvanit!

- V žádném případě! Celého bych ho zulíbala. Napíšu mu milostný dopis.

Neopovažuj se. To je absurdní. Chceš ze sebe udělat blázna?

- Je pozdě. Už jsem mu napsala email.

To je příšerné. Je mu už 65. Byť pořád dobře vypadá... Ale, myslíš si, že je zvědavý na to, aby dostával takové emaily?

- Musela jsem mu to říct.

Copak nevíš, že odpovídá pouze na otázky na svém webu?

- No, vůbec mi nebude vadit, když se můj dopis objeví na webu, a: v mém emailu je otázka.

Jaká???

- Během „Lazy“ na tom dánském koncertu z roku 1972, úplně na začátku písničky někdo na něj zavolal jménem. Dvakrát! Z místa nad jevištěm. On odešel a po chvilce se vrátil. Musím se dovědět, kdo to byl a proč. Určitě to byla nějaká krásná skandinávská holka, která mu dala telefonní číslo.

No a co! Žárlíš? Bylo to před 39 léty. Už si stejně nevzpomene. Zapomeň na to. To je historie. Jsi posedlá.

- Možná máš pravdu. Ale nemůžeš mi bránit v tom, abych o něm nesnila. To nikomu neublíží.

Určitě ti v tom nemůžu bránit. Když ti to udělá dobře. Do toho!

Tak a je to. Ona se mi se mi tu a tam pravidelně vynořuje z mého podvědomí. A jednoho dne ji moje super ego zase polapí.

Všechno nejlepší vám i lidem, které máte rád.

S přátelským pozdravem,

Petra

 

Ahoj Petro, vůbec tuhle věc nedokážu komentovat, takže nechám na mém alter egu, aby komunikovalo přímo s tvým...přepínám René...

Áááách božínku,

Ano, vzpomínám si na to setkání.

Setkali jsme se během dlouhého kytarového sóla. Ona byla v horečnatém transu, tančila k naší hudbě, neměla na sobě nic než tenoučké šaty jasně zelené a fuchsiové barvy, nahoře v soukromé lóži na balkónu haly někde v Dánsku cirka v roce 1972.

Na hovor nebyl čas.

Nazdar, René Magritte (Ceci n'est pas une lettre d'amour)

Buď tím, čím jsi, říkám svému já a moje já mi říká, že nemůžeme být někým jiným...ig

Zpět na:
Back to the Q&a index