Caramba - Q&a

Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

87 Ke každé ACTA existuje stejně velká ale opačná re-ACTA, verdikt Sedmého nebe je zde

Od: Peter Cejka

Ahoj Iane, četl jsem včera tvou odpověď a nakonec jsem se rozhodl odpovědět. Důvod je docela překvapující – s tvými argumenty jsme téměř v absolutní shodě, ale v konečném závěru – jednoduše s tebou nemohu souhlasit. Upřímně řečeno – je to vůbec poprvé, kdy s tebou nesouhlasím v politických otázkách (například ohledně EU). Věřím, že ti nebude vadit, když ti sdělím své důvody:

Vypomůžu si v jednom případě s tvým popisem:

1.) Nemíním to jako lichotku, ale jako fakt – jako sólový umělec a jako DP máš velice pozitivní přístup k fanouškům, ale bohužel téměř nikdo z umělců to nedělá (například tvoje podpora z DP Hub). Když jsem si koupil tvůj DualDisc Gillan’s Inn, byl jsem příjemně překvapen obsahem DVD strany. Proč? Řeknu to jednoduše – neděláš ze mne zločince tím, že si stáhnu koupené CD do své mp3, abych ho poslouchal na cestě do školy, do zaměstnání, na cestách, atd. Prostě víš, že lidé chtějí poslouchat hudbu kdykoliv mohou… Smutným faktem je, že organizace, které by měly podporovat umělce, toto považují za porušení zákona. Proč? Protože řada umělců považuje tento postup za krádež, protože například když si člověk koupí CD, má jej právo poslouchat pouze a jedině jako CD. Chcete jej poslouchat ve vašem iPodu? Kupte si ho znovu jako mp3. Toto je bohužel oficiální stanovisko našich místních organizací a bohužel řady umělců.

2.) Nyní si vypomůžu s tvým příkladem divoké růže, a použiji podobný – který se lépe hodí k situaci, jak já to vidím: - máš dům se zahradou, tvůj soused má totéž, v rohu jeho zahrady je jabloň. Když jabloň roste, větve stromu se dostávají do tvé zahrady. Normálním řešením by bylo ořezat větve stromu, které zasahují do tvé zahrady. Ale – jak já to vidím, ACTA dělá něco jiného. Je to, jako bys vstoupil do jeho zahrady (jeho soukromí) a skácel tam celý strom… Takhle já vnímám tuto věci s ACTA a proto ji považuji za velké nebezpečí.

Nechci, abys mne vnímal jako někoho, kdo má obavy ze stahování nelegálního obsahu. Ne. Mám problém s tím, že mám být za „zločince“ jenom proto, že sleduji či sdílím link na nějaké video instalované na YouTube někým jiným, proto tam nemám účet…

Také nemám žádný problém s mazáním ilegálního obsahu z těchto YT stránek, ačkoliv se musím přiznat, že občas sdílím na své FB zdi i tvůj oficiální obsah, který jsem tam instaloval jako promoci. Ale věc, kterou jsem například nikdy neudělal, byla, že jsem neposkytl link pro „celé“ oficiálně dostupné vystoupení – mým cílem je ukázat lidem „podívejte se, vypadá/zní to takto, skvělé, že“ a říct jim „kupte si to“ aniž bych tato slova vyslovil. Myslím to pozitivně, ne jako „krádež“ obsahu, který už legálně vlastním.

3.) Možná si myslíš, že to beru příliš vážně, ale nemyslím si to. Nedávno jsme dostali potvrzení od našeho českého poslance EP, že ACTA staví mimo zákon generické léky. Nedávno se nám dostalo nejistého komentáře naší vlády, že si není jista, co vlastně ACTA znamená pro běžný život a svobodu lidí (hraniční kontroly notebooků / iPodů / smartphonů atd). Žiju v zemi, ve které jsme měli diktaturu – z té éry si nic nepamatuji (byly mi tři, když skončila, ale mám skutečně obavy, protože cenzura, která zde bývala, se vrací...pouze v jiné formě, ale možná (v nejhůře možné verzi ACTA) ještě nebezpečnější, než jsme zde měli dřív. To je důvod, proč nejsilnější protesty proti této smlouvě jsou ve východní Evropě – získali jsme své svobody před několika desetiletími a nechceme je ztratit. Byl jsem skutečně příjemně překvapen reakci švýcarské vlády, doufám, že je budeme brzy následovat.

4.) Poslední – jenom velmi krátká myšlenka: licenční dohoda. Velmi jednoduše, licence by měla být smlouvou dvou stran, ne? Proč je potom opominuta základní fáze uzavírání smluv – vyjednávání?

Věřím, že pochopíš, proč jsem nyní požádal o tvůj názor. Díky za přečtení a omlouvám se za svou angličtinu – doufám, že to bylo srozumitelné.

Peter Cejka

Od: Gonzalo Guerra

Drahý Iane,

Dovol mi, abych se představil, jsem Gonzalo (24 let) z Uruguaje. Byli jsi tady s Deep Purple před několika lety, skvělé vystoupení. Jsme trochu víc „introspektivní“ než argentinské publikum, byť jsme si velmi blízko.

Četl jsem odpověď, kterou jsi vyvěsil ohledně „pirátství“ atd. Skutečně si nelámu hlavu politickými problémy, o těch „gaunerech“ jsem si udělal názor už dávno. Jsou spodní částí horní třídy ve všech koutech světa. Ale to není ten problém. Skutečně se ocitám na křižovatce. Zastávám dvě silná přesvědčení, vycházející z předpokladu, že Umění (čímž hudba je) je dokonalým spojením mezi umělci, kteří se vyjadřují, a interpretací vytvářenou lidmi, kteří ji přijímají.

To znamená, že první „silné přesvědčení“ je, že samozřejmě každý, kdo si vydělává na živobytí, pracuje, či věnuje se konkrétně jakékoliv práci, si za ni zaslouží řádnou odměnu (ne, že se to vždy děje). A to zahrnuje umělce, se kterými mám obrovské pochopení, jelikož sám jsem amatérský fanoušek, který se snaží tu a tam něco vytvářet.

Za druhé, jsem silně přesvědčen, že umění NENÍ zboží. Není to privilegium, které mají lidé, kteří si jej mohou dovolit. Je to, podle mne, právo. Právo ve všech ohledech. Pomáhá lidem v ohledech, které si často ani umělci samotní neuvědomují. Je prokázáno, že umění rozvíjí inteligenci, umožňuje dětem přemýšlet nekonvenčně, podporuje inovace a kreativitu (Zadrž! Já vím, proč vlády chtějí zamezit jejich přístup k němu). Mimoto, tak jak se postupně stáváme hluboce ignorantskou společností, jak kdysi varoval Carl Sagan, není pochyb o tom, že Umění je svící ve tmě, jelikož kultivuje společnost. Takže jsem opravdu přesvědčen, že Umění musí být dostupné všem lidem.

Můj závěr je, že některé lidi zajímá deklarování a utváření našeho myšlení, že tato dvě přesvědčení, které zastávám, se navzájem vylučují. Zcela určitě NE. Žijeme ve společnosti, ve které si můžeme koupit mobilní telefony, které umí připravit palačinky, jsme neustále bombardováni reklamou, ať jsou to billboardy, televizní reklamy, webové bannery, rozhlasové reklamy, značky ve filmech a televizních seriálech. Všude můžeme vidět Mercedes Benz, Coca-Colu nebo Budweiser. Ale dokážeme nalézt jediný způsob jak podpořit umělce, aniž bychom omezovali kulturu jedince? No tak, já si to nekoupím. Marketingové krysy, budou-li chtít, dokážou na něco přijít.

S největší pravděpodobností postrádám dovednosti a talent, které jako hudebník máš, a o kterých člověk může jenom snít. Ale faktem je, že někde existuje člověk, který je má, a co když nebude mít přístup k dobré hudbě? Co když, jako já, se narodil ve třetím světě, co když je občan druhé třídy. Nezaslouží si to? Jenom proto, že z možnosti poslouchat hudbu, kterou potřebuje/chce se často stává rozhodování mezi hudbou a základními potřebami? Jistě, můžeme si koupit jeden disk měsíčně, ale je to dost? Nevím, nezdá se mi to spravedlivé.

Já se, stejně jako ty Iane, nezastávám těch gaunerů a červů, kteří vykrádají intelektuální vlastnictví a prodávají ho. To by se nemělo povolit a souhlasím v tom s tebou. Upřímně však tleskám iniciativám, jakými je YouTube. Je to svět, ve kterém žijeme. A i když nesouhlasíš s čímkoliv, co jsem řekl, taková je realita. Korporátní gauneři budou muset najít způsob jak umožnit lidem přístup ke kultuře a stát se lepšími bytostmi, a umělcům jak dostat zaplaceno.

Možná jsem se nedostal k otázce, ale chtěl jsem se vyjádřit s úctou, a možná položit na stůl pár zajímavých skutečností. Věřím, že, znovu cituji Carla Sagana, když sledujeme fotbalový zápas (řekněme Danubio vs. Defensor) jako neutrální pozorovatelé, stejně nakonec budeme fandit tomu či onomu k vítězství. Totéž se děje, když jsou diskutovány dva zdánlivě opačné názory, vždy máme tendenci přiklonit se k jedné či druhé straně, a téměř vždy zapomínáme, že existují i jiné názory. Obecně je přijímáno, že buď dostanou umělci zaplaceno, nebo lidé budou mít přístup k umění zdarma. To je špatně, obě strany mohou koexistovat. A to je odpověď na tuto zapeklitou otázku.

Doufám, že jsi to dočetl, jakkoli to může být dlouhé a nudné, s vědomím, že musíš být velice zaneprázdněný. A proto přijmi mou omluvu.

S přátelským pozdravem,

Gonzalo Guerra

 

Ješte jednou ahoj Petře a ahoj Gonzalo,

Díky za vaše dopisy, analýzy a názory v reakci na moje komentáře k ACTA (Q&A 86) a Garthovo cameo vystoupení na CTV. Vážím si vašich promyšlených názorů, ale přesto nemám dobrý pocit, co se týče budoucnosti písňových autorů a interpretů připravených o své čisté příjmy.

Mám přítele právníka (já vím, já vím), jenž se specializuje na smlouvy v oblasti zábavního průmyslu. Když se objeví nesmiřitelné rozdíly mezi dvěma stranami chystajícími vstoupit do dlouhodobého obchodního vztahu (umělec a nahrávací společnost například), přesvědčuje zástupce oponentů, aby se postavili čelem skutečnosti, že žádný z nich nedostane, co chce, takže by se měli pokusit dosáhnout kompromisu, kdy obě strany budou ‚rovnocenně nespokojené‘. Myslím, že to je to, kde jsme nyní s ACTA.

Paradoxně, hlavní leitmotiv vaší a mé argumentace se týká nároku; toto je základ celého konfliktu.

Je psaní písní umění či řemeslo? Samozřejmě že je obojím; jakmile je dílo nyní věcí veřejnou, každý se chce vyjadřovat k otázce jeho dostupnosti a ceny. Odmítnutím ACTA je tradiční ochrana cestou autorského práva ohrožena.

Co se týče placení za hudbu, vzpomínám si na zajímavý scénář ze zákulisí jednoho německého vystoupení v roce 1970. The Edgar Broughton Band vystupoval jako předskokan na koncertu Deep Purple. Edgar samotný byl v produkční kanceláři, a před místem vystoupení demonstroval menší dav na podporu bezplatné hudby. Byl jsem přítomný rozhovoru, který Edgar vedl s pořadateli, Marcelem Avramem a Marekem Leiberbergem z MAMA Concerts. Vášnivě argumentoval, že hudba je ‚pro lidi‘ a že všechny vstupenky na koncert by měly být zdarma...až do okamžiku, kdy měl jít na pódium. V tom okamžiku požadoval peníze předem. Pořadatelé se mazaně ptali, kdo zaplatí pronájem sálu, zaměstnance, pronájem aparatury, Edgarovo ubytování, výdaje, atd. Edgar řekl, že to není jeho problém a vzal si svou hotovost...ale ovšem, že to byl jeho problém, stejně tak jak to je náš problém nyní.

Hlavními faktory, které přispěly k tomuto ‚problému‘ jsou a) nenasytnost a nedostatek předvídavosti projevujících se u právníků a účetních v hudbě a vydavatelstvích, b) změna chování, která přišla s internetem. Stojíme před hrozivou vyhlídkou na Pyrrhovo vítězství na straně bojovníků za svobodu, kdy se hudební průmysl zhroutí zevnitř. Jak můžeme všichni vidět s očima doširoka otevřenýma, takováto imploze se už děje; největší škody jsou v rozvoji umělců, protože investiční rizika nenabízejí dlouhodobě žádnou návratnost. Takže možná by měly být energie přesměrovány, aby se oddělila argumentace za hudební ochranu od většího problému internetové svobody a průvodní démonizace. Toto, myslím si, by byl rozumný a pragmatický, ale pravděpodobně beznadějný krok.

A jenom abych rozbahnil hřiště...Hle, vůbec jeden z nejjasnějších příkladů opovrhování demokracií ze strany EU vzal na sebe formu nedávného hlasování k naší milované/nenáviděné – a na tom se určitě shodneme – špatně zformulované ACTA. Budu citovat Charlese Arthura z The Guardian (anglických novin)

http://www.guardian.co.uk/technology/2012/jul/04/acta-european-parliament-votes-against

Evropský parlament drtivou většinou zamítl mezinárodní protipirátskou dohodu ACTA, čímž potěšil její odpůrce a uvrhl do deprese její zastánce.

Hlasování bylo poprvé, kdy parlament využil své pravomoci v rámci Lisabonské smlouvy a odmítl mezinárodní obchodní dohodu.

Jiné země však, jako například USA a Japonsko, mají pokračovat v jejím zavádění. ACTA by mohla být ještě oživena, pokud Evropská komise, výkonný orgán EU, uváží, že musí být zavedena, a získá k tomuto soudní rozhodnutí.

V této poslední větě je vše, co potřebujete vědět o opovrhování EU demokracií...parlament odhlasuje drtivou většinou pro a komise řekne ‚hmm...na to se podíváme‘. Řecko a Irsko jsou velice dobře obeznámeny s tímto druhem věci. I když to jde proti mým zájmům, akceptuji vaše úsudek a hlasování parlamentu, než nátlakovou a nepřípustnou pravomoc nevolené komise. To je prostě ještě horší, že!

Všeobecně přijímaný morální hranice, která byla svého času narýsována mezi bootleggery a piráty, je nyní rozostřena v jedovatých výparech nového média, a s tím souvisí hlavní podstata mé argumentace. A jak jsi to velice výmluvně vyjádřil, Gonzalo ‚...Takový je svět, ve kterém žijeme. A i když nesouhlasíš s čímkoliv, co jsem řekl, taková je realita.‘

Je v tom však mnohem víc než silový boj za práva. Jsme na konci jedné éry, kam to tedy všechno povede? Bylo to fajn, dokud to trvalo, ale obchod s populární hudbou (nyní průmysl), jako tolik hnutí před ním, měl vždy sebepožírající sklony. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál; možná příští generace autorů a hudebníků budou mít ambice pracovat za nic skutečně altruistickým způsobem, ale o tom jaksi pochybuju. Nejsme všichni tuláčtí filosofové dumající pod pergolou s dýmkou a v manšestrových kalhotách; někteří z nás si musí vydělat na živobytí.

Užívejte si hudbu.

Nazdar, ig


Od: Michael Burrows

Važený pane Gillane,

Doufám, že vás tento email zastihne v dobré náladě a zdraví,

Onehdy jsem poslouchal mé oblíbené album Deep Purple – Abandon. Vždy jsem zbožňoval hudební stránku Seventh Heaven, ale více než kdy předtím jsem v této skladbě přilnul k vašemu textu. Vím, že během všech těch let milujete skládání textů, a bohužel až do nedávna, s ohledem na Seventh Heaven (Sedmé nebe) jsem přehlédl to, o čem jsem přesvědčen, že je báječně láskyplný hold vašemu spoluhráči, a bezpochyby dobrému příteli, Steveu Morseovi. Mé otázky zní: „Jaký bude váš verdikt k mému pochopení textu v Seventh Heaven? A jste ochoten to rozvést dále?

Byl jsem v místech, kde slunce zapadá
Každou noc, ale nikdy nevychází
Byl jsem v místech v temné místnosti
Kde jsme hráli ve svých převlečeních

Myslím, že tato první sloka se týká obtížných období spojených se snahou sdílet jeviště a studio s Mužem v černém.

Byl to sen, slyšel jsem hlas
Přisoudil jsem to jen zbožnému přání
Byl to sen, tichý výkřik
Zčista jasna, nový začátek

Řadu let to byl jenom sen být v Deep Purple bez blackmoreovského napětí. A potom, přichází The Aviator (Letec) a sen se stal pravdou.

Nebesa, jsem v nebi
Jsem teď v sedmém nebi
Sedmém nebi

Sestava Deep Purple MKVII (Gillan, Glover, Morse, Lord, Paice) – je to jako být v hudebním sedmém (MKVII) nebi.

A potom mě potkala šťastná náhoda,
Která mne dovedla k mému novému osudu
A potom jsem padl na kolena
A zlehka políbil půdu, po které kráčíš dál

Sedmé nebe? Šťastná náhoda? Věci, ze kterých se tvoří sny? Dusíková narkóza? Či zasloužená odměna za celoživotní trpělivost a tvrdou práci?

Troufám si říct, byť z velké vzdálenosti, že s ohledem na vaše léta oddanosti řemeslu a nespočtu tisíců (miliónů?), na jejichž tvářích jste vyvolal úsměv, že radost z práce s tímto neuvěřitelně talentovaným hudebníkem a všeobecně prima chlapíkem Stevem Morsem, musí být to poslední.

Díky za váš čas, a hudbu. Vše nejlepší ve studiu s novým albem.

Zdravím co nejvřeleji,

N.E. Phoolnodat
Austrálie

 

Drahý Kdokoliv, děkuji ti za tvůj úžasný dopis. Cítím se takhle malý z tvé interpretace, ale jelikož tento druh psaní textů má být v první úrovni enigmatický a vespod tajemný, skutečně si myslím, že by bylo nefér vůči všem ostatním písním, kdybych měl souhlasit či nesouhlasit s tvou dokonale bezchybnou analýzou – nu skoro (MKVII je trochu blízko). Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index