Caramba - Q&a

Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

88 Optimistická motýlí mysl, samoreferenční sluchová výzva, vyčerpaná křišťálová koule,
důležitost použití správného orgánu, šťastné pochození

Od: Andrea Perrault

Jaké sdělení vysíláš ve „The Spirit of the Butterfly/Duch motýla?“ Kde se ta idea vzala, inspirovala tě kniha nebo osobní přesvědčení?? :)

 

Milá Andreo,

Jsem rozený optimista.

„Always Look on the Bright Side of Life/Vždy se dívej na světlou stránku života“ není jen skvělý ironický song Erica Idlea v onom báječném montypythonovském filmu Život Briana; ve skutečnosti tento postoj byl páteří společenského ducha v době, kdy Eric vyrůstal v chudé poválečné Británii.

Patřím ke stejné generaci a pořád si myslím, že život je skvělý. Samozřejmě v této formě nebude trvat věčně a nemyslím to pouze individuálně, ale je to dobrý startovní bod k odpovědi na tvou otázku.

Uvažuji o těle jako o dopravním prostředku – či hostiteli – jenž slouží lidskému duchu během jeho období na Zemi. Nepůjdu v tomto dopise do minulosti – kromě zmínky, že i v lineárním smyslu je věčnost dvousměrná ulice – protože hledíme vpřed.

Homo Spiritus Papilio je název, kterým jsem označil svou představu toho, co se stane v budoucnosti lidstvu; nenašel jsem to v žádné knize. Tohle pojmenování další fáze našeho druhu se zdá nejlépe vystihovat přirozenou metamorfózu z naší současné formy do nějaké zcela odlišné. Zvolil jsem fenomén vajíčko/housenka/kukla/motýl jako ilustraci toho, co se může přihodit životním formám nám známým pouze jako vymoženost, a abych zavedl pojem „odlétání“.

Pokud máš tu energii, můžeš si najít v minulých číslech Q & A řadu podrobných příspěvků k rozvíjení tohoto postulátu; obzvláště co se týká knihy Edwina Abbota Rovina/Flatland (perspektiva) a Darwinovy poslední chybějící kapitoly (nadřazenost). Pokud nemáš času nazbyt, vlož tyto upoutávky do mocného vyhledávacího stroje Caramby.

Mohla bys také zabádat a popřemýšlet na téma jistého tabu ve Spojených národech – dle mé zkušenosti, ve skutečnosti existujícího všude – jak je popsal Sir Richard Attenborough při projednávání otázky hrozící populační krize.

Rozmnožujeme se skoro exponenciální rychlostí. Právě jsem si načrtl hrubý tužkový graf pokrývající dvě tisíciletí růstu. Křivka je poslední dobou dost strmá, ale napřimuje se do vertikály, když dospějeme do roku 2083, kdy se předpovídá, že to číslo dosáhne 10 miliard. Počítáš-li od nuly v gregoriánském kalendáři, potom od skromných začátků trvalo našemu druhu Jeden Tisíc Devět Set a Čtyřicet Pět let, aby dosáhl počtu 2,5 miliard. Potom během pouhých Padesáti let toto číslo vyrostlo na 5,7 miliard a za necelých dalších Sto let se prakticky znovu zdvojnásobí; nadechni se, pokud zatím můžeš.

Tradičně se nám říká, že je populace kontrolována hladomorem, nemocemi a válkou. To mohla být pravda až do jistého bodu, ale než se ten závod opět rozjel, na brzdy se skoro vůbec nešáhlo. Podmínky se samy o sobě taky změnily; devastace hladomorem a nemocemi je zmenšována lékařskou vědou, zatímco válka se od Vietnamu změnila jak charakterem, tak podstatou.

Naše instinkty přežití jsou silné a nyní, podle toho, co zmiňuji jako Darwinovu chybějící poslední kapitolu, nadřazenost vstupuje do popředí jako skutečná hnací síla života samotného. Slavná fráze Přežití Nejsilnějších je většinou spojována s fyzickou adaptací na měnící se prostředí, ale záludnější interpretaci lze nalézt při pohledu na využívání našich nefyzických, metafyzických potřeb. V tom scénáři to byli šamani, kteří tvořili – většinou nesvaté – aliance s kmenovými/politickými vůdci, aby ovlivňovali kolektivního ducha s pomocí zdvojeného dobytčího bodce církve a státu. Kacířství bylo a očividně stále je zastrašováno různými metodami sahajícími od démonizace až po mučení a vraždu. Duchovní vedení je všude kolem nás s tím, že někteří z těch, kdo hovoří v zastoupení jediného opravdového boha, jsou naléhavější než ti druzí. Jako vždy, umírnění přívrženci jsou ovládání silou radikálního myšlení, která míří k nadřazenosti v rámci své vlastní frakce, a potom jde po celém tom krámu, ať už křesťanském, islámském nebo jakém chcete.

Výsledek toho všeho, započteš-li populační explozi, náboženský fundamentalismus, různorodé textury politické ideologie aktuálně zpochybňované trendem paradoxních, minoritou kontrolovaných demokracií, jinak známých jako anarchie, není zastrašující, a skončí, tvrdím já, tentokrát ne v pouhých slzách; to znamená ani ne do sta let.

Zmínil jsem na začátku této odpovědi, že jsem rozený optimista, tudíž mou normální reakcí na krizi je oddělit nevyhnutelné od pozitivních alternativ. Tudíž vnímám rychlost růstu lidstva jako neudržitelnou, ale ne katastrofickou; katalytickou ano, protože může spustit velkou darwinovskou událost – zdá se mi to nevyhnutelné.

Pro ilustraci krátce odbočím. Všichni jsme slyšeli nebo viděli napsané, že lékaři říkají, že nejdůležitějším faktorem přispívajícím k přežití pacienta v kritickém stavu je to, co popisují jako „Vůle žit.“ Současně odsuzují alternativní léčby. Například, neexistuje naprosto žádný vědecký důkaz, že homeopatie může být účinná, ale – jako v případě boha – pokud věříš, potom velice častokrát funguje.

Takže já věřím v boha.

Vůle žít, či přežít, je něco, čemu všichni rozumíme a na čem se všichni, doufejme, shodneme; je to mocná a primární síla – a že se všichni na něčem shodneme je dobrý startovní bod. Faktor nadřazenosti (říkal jsem, že to je záludné) se vkrádá, když je přežití zaručeno.

Od svých třinácti let si myslím, že lidský duch je církví podmaňován. Neútočím zde na církev; skutečně chápu sílu kongregační euforie, vychovává naše čisté a dětské duše po tisíciletí. Ale stupně vyspělosti nejsou všude stejné, někdy je dělí století; je to situace, která způsobuje ještě větší tření na této scvrkávající se, přelidněné Zemi.

Duchovní svoboda je jedna věc, ale jako všichni lidé potřebujeme pocit smyslu a pocit někam patřit; je to v naší povaze, jako pramínky vůle žít. Neexistuje žádný pracovní plán, žádná mapa pro tuto průkopnickou cestu, na které se postupně vzdalujeme od mateřské lodi tradičního náboženství a připravujeme se letět sami či s podobně smýšlejícími skupinami, kterými je dle očekávání opovrhováno jako kulty, pomatenci a kacíři; budiž tedy.

Meditace či rozjímání napomůže rovnováze a určitě zlepší fyzický život, protože řidič tvého vozidla (těla) už nespí za volantem a nesleduje předurčenou trasu stanovenou farářem, mulou, rabínem či jinými samozvanými úředníky tvého lokálního vyznání, z nichž každý hovoří v zastoupení jediného opravdového boha.

V hloubi těchto náctiletých srdcí víme, že naše duše byly vždy opečovávány dle domorodých potřeb. Jak již bylo zmíněno na jiné stránce… Kdybych se narodil v Mekce, s největší pravděpodobností by ze mne vyrostl katolík.

A faktor nadřazenosti se nejlépe ilustruje na bojích za víru a ideologii. Nejen islám versus křesťanství, ale sunnité vs. šíite a protestanti vs. katolíci a tak dále v této linii, dokud tento proud opěrné pilíře kmenové a rodinné krve nakonec nezastaví. Války za Víru lze snadněji rozpitvat než jiné ideologické konflikty, protože ve Víře se nemusíme starat o přežití, ve většině z nich je Bůh Absolutní, navěky věků. Takže musíme pouze zkoumat motivaci k šíření této její konkrétní verze. Když se podíváme pod svatý závoj náboženství, můžeme vidět silnou potřebu konvertovat, rekrutovat a ovládat. To se projevuje ve všem, od misionářského zanícení až po džihád (vše dílo boží). Nestačí padnout tváří k zemi v našem místním svatostánku, samotný pojem Jediného Skutečného Boha vede k nekonečné bitvě o nadřazenost. Můj Bůh je lepší než tvůj Bůh.

Osobně jsem toho všeho mělo více než dost, a nejsem sám.

Ale nevěřím, že když stiskneš oči pevně k sobě a budeš se modlit usilovně za něco, že to někdy přinese požadovaný výsledek, tomu se říká zbožné přání. Ale když uvolníš svého ducha z omezení kulturních očekávání a kázně, bude to mít za následek odlišnou sadu cílů pro tvé modlitby, a tyto by měly být realističtější a snadněji splnitelné, protože budou naladěny na novou realitu.

Takže, odletíme do harmonického dobrodružství nebo budeme chřadnout ve své vlastní špíně? To není těžká volba, že? Ale náš talent na otálení v neřešitelné krizi je téměř bez hranic. Je však něco v našem kolektivním nevědomí, co vždy míří k záchraně. Jsem to pouze já, nebo slyšíme všichni rachot kaldery výše zmiňované darwinovské události?

Jako děti jsme skutečně nevinní, nekontaminovaní kostelem či školou. Nestydíme ze za svá těla či víly a skřítky – a ve víly skutečně věříme, že. Ve věku mezi osmi a třinácti – v adolescenci – jsme uchopeni a tvarování pro budoucnost; kritizování za náš hřích skvělých myšlenek. Víly se stávají nedospělým nesmyslem a namísto toho teď máme jednosměrný vztah se starostlivými anděly, kteří nás neposlouchají, proboha. A když nevybočíme z řady, máme zde přísliby dusného nebe. Jsme slisováni do kulturního párku, od kterého se dále očekává, že totéž bude činit svým vlastním dětem ad infinitum.

Nu, takové je hřiště ve svém současném stavu, jak to vidím já.

Může být, že když to píšu, Darwin už pracuje. Mohlo by být, že naše kolektivní nevědomí si uvědomuje a cítí se ohroženo populační explozí, což způsobuje dříve excesivní a sotva patrné změny ve vzorcích chování, například, kde je to možno, nárůst vztahů mezi stejným pohlavím a antikoncepce ve všech formách? Starým Bohům se tyto změny nelíbí; ve svatých knihách se o nich nic nepíše.

V každém případě taneční partneři Přežití a Nadřazenost jsou obecně krok napřed od všech kalkulovaných tahů, které činíme, tak proč neuvolnit lidského ducha, když dosahuje zralosti. Budujeme svůj kokon v přípravě na přechod. Například: Sociální média, navzdory mručení akademiků nad prostotou a zjednodušováním, nabízejí pocity smyslu a náležení jakož i o rostoucí hlas proti světu agresivity, chamtivosti a komerčního bombardování. Vypěstovalo to vlny empatie směřující k pozoruhodné spontánní aktivitě dříve v takovém měřítku nemožné.

Co se děje?

Nu, některé věci se rozumějí samosebou a proto jsou zřídka vyřčeny.

Lidská představivost je Pátý Rozměr.

A...Duše, které se dotkly, jsou navždy propojeny.

Homo Spiritus Papilio

Nazdar, ig


Od: Steve Meyer

Ahoj Iane,

Nedokážu říct, kolik hodin jsem strávil v uplynulých zhruba 35 letech poslechem Deep Purple, Gillan, IGB a tvých dalších „projektů“ („Born Again,“ „Who Cares,“ mj.) a vždy jsem odcházel s lepším pocitem vůči „čemukoliv.“ Jsem tvým dlužníkem! V každém případě, posloucháš někdy svůj vlastní materiál, jak by to dělal fanda? Nebo to není prostě možné? Jsem si jistý, že určitě existuje silný pocit splnění úkolu a hrdosti, když je album hotovo, ale pustil by sis někdy jen tak pro uvolnění například „Glory Road“, pouze pro radost z poslechu? Vždy mne hodně zajímalo, jak moc tvůrce baví jejich vlastní výtvory.

Steve Meyer
Sudbury, Canada



Ahoj Steve,

Díky za tvůj dopis, skutečně ho oceňuji.

Ano, skutečně mívám čas od času záchvaty zaměřit se na tu či onu starou věc; někdy s přáteli a častěji sám. Nová deska má tendenci se hodně přehrávat, a když si na ni navyknu a začnu absorbovat všechno z odlišné perspektivy než z úhlu čistě technické posuzování, teprve se to vyloupne.

Skutečný problém je můj kočovný styl života, ale mám plán. Někdy v Novém roce se mi dostane pomoci při sjednocení mé veškeré hudby do jediné složky. Bude zahrnovat nejen vydaný materiál, ale také veškeré nepublikované věci a spousty demo snímků. A ty jsou stále ve svém původním formátu; pásky, kazety, acetátové desky, pevný disk, atd.

Doufejme, že potom se budu moci dopřát toho luxusu, abych si poslechl Glory Road, kdykoliv a kdekoliv na to budu mít chuť.

Nazdar, ig


Od: Zdeněk Šotola

Ahoj Iane,

Jaký je tvůj názor na ne zas tak vzácné tvrzení, že rock jako hudební forma je vyčerpaný a od příchodu punku (jako poslední výrazné změny v rockové hudební formě) se už vlastně pouze recykluje? Můžeme ještě očekávat v budoucnu něco svěžího a nového, podobného tomu, co se přihodilo v minulosti několikrát (1. vlna = Elvis, 2. vlna = Beatles & Stones, 3. vlna = Deep Purple, Led Zeppelin, 4. vlna = Sex Pistols)? Nebo se už můžeme pouze těšit tím, co už bylo vytvořeno buď v původní či recyklované formě?

Nazdar, Zdeněk Šotola



Milý Zdeňku,

Nu, dovol mi, abych se podíval do své staré křišťálové koule. Kouř se rozptyluje, ano, vidím obrazy, pořád to ještě není zřetelné, bílý šum, digitální symboly, nic, co bych dokázal pochopit, sorry.

Nazdar, ig


Od: Patrik

Hi Ian

Nejprve ze všeho: Šťastný Nový rok!! (? – red.)

Jsme velký fanda DP od svých patnácti let. V té době už DP neexistovali. Sen se mi uskutečnil, když v roce 1984 vyšla deska „Perfect Strangers“ a já mohl poprvé vidět a slyšet DP v Curychu. Sám hraju na piáno a hammondy a jsem velký fanoušek Jonův i Donův. Chodím na koncerty DP pokaždé, když jste ve Švýcarsku!!! Loni jsem vás viděl v Montreux. Rok předtím ve Stuttgartu a v Huttwilu atd. Na naší svatbě 28. srpna 2010 hrál můj kamarád melodie DP v kostele na varhany! Bylo to fantastické… Minulou sobotu (14.1.2012) jsme byli se ženou v Curychu na koncertu „Rock meets Classic“. Byl to báječný večer (opětovně). Na jednu věc si musím ale postěžovat: PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM: dejte klávesistovi z Matt Sinner Band hammondy s opravdovým Lesliem!!! PROSÍM! Jsem velmi, velmi smutný, když slyším hrát nádherné písně jako „Perfect Strangers, Smoke nebo Hush“ na tom pitomém keyboardu Rolland!!! Ty skladby to téměř ničí!

Hodně díků Ianovi a zbytku DP za to, že pořád dělají báječnou hudbu. Pro mne jste tou největší kapelou všech dob!!

Mějte se hezky,

Patrik



Ahoj Patriku,

Díky za tvůj zajímavý dopis. Dokážu pochopit, že jsi purista; na tom není nic špatného.

Jsem si jistý, že skutečné hammondy s boxy Lesley a aparaturou Marshall by byly pro tyto skladby určitě fajn, ale musíš mít na zřeteli okolnosti. Jimmy Kresic hrál v kapele a s orchestrem pro šest různých zpěváků a celý rozsah materiálu, takže tahat sebou všechny ty těžké věci jenom pro můj spot ve vystoupení by bylo mírně řečeno náročné a také by to zabralo více místa v kamionu než zbytek aparatury dohromady; takže pár kompromisů se muselo udělat.

Když hovoříme o kompromisu, o takových obětech by se mi mohlo jen zdát v mé první kapele, ve které jsme museli vystačit s hřebenem a papírem (kazoo jsme si nemohli dovolit), plechovkami od sušenek a pletacími jehlicemi (bicí), bednou od čaje, smetákovou násadou a šňůrou na prádlo (basa), párem akustických kytar (oběma chyběla nějaká ta struna) a páskovým magnetofonem Grunding se stolním mikrofonem (P.A.), a ano opravdu to znělo příšerně, ale nám to připadalo úžasné.

Nazdar, ig


Od: Mickey G

Ahoj Iane,

Viděl jsem Tě s původní sestavou DP mark 2, IGB, Gillan, a osmkrát v reformované kapele. Vystoupení IGB v Edinburgh Playhouse v roce 1977 bylo mým osobním favoritem. Pro šestnáctiletého byla tahle kapela prostě sakra super, velmi sehraná a dokonce po 34 letech si dokážu vzpomenout, jak vzrušující se zdála být její budoucnost.

Očividně tomu tak nebylo, ale musím říct, že jsem zklamaný, že zřejmě k této části své kariéry moc velkou lásku nechováš.

Clear Air Turbulence byl a stále je jedním z mých nejoblíbenějších alb. Titulní skladba Money Lender a 5 Moons jsou stejně tak dobré jako cokoliv, cos kdy dle mého názoru udělal. Vím, byl to jiný styl, ale tvé vokály plus báječná muzikalita a produkce alba mně k sobě stále znovu a znovu přitahuje

Tohle vlastně není otázka, vím, ale musel jsem to zmínit.

Vím, že pravděpodobně s touto otázkou asi nepochodím, ale chtěl jsem se zeptat, zda by si pan Mr. Morse nenašel čas a nezařadil nějaký riff ze sestavy Mark 4 jako vzpomínku na Tommyho Bolina, který bude letos, pokud se nepletu 35 lety po smrti. Může-li zařadit riffy od Zeppelin a jiných kapel, potom určitě nebude příliš od věci žádat, aby byla ex-členovi naší vlastní milované kapely projevena tímto způsobem nějaká úcta. Vím, že by to fanoušci velmi ocenili.

Nakonec, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, natočte nové album. Je to jediná věc, po které každý fanoušek DP zoufale touží. Když ho budete točit, prosím využijte producenta Gillan’s Inn Nicka Blagonu, a pokuste se to udělat stejně heavy a rockově jako tohle skvělé album.

V každém případě jako fanoušek už téměř 40 let (zrovna jsem oslavil velkou 5-0), bych chtěl popřát Tobě a Tvé rodině všechno nejlepší do budoucna - Tvoje hudba se stala skoro soundtrackem k mému životu.

Mickey G
Wellbank
Angus
Skotsko

P.S.: Proč se, chlapi, vůbec neobjevujete v televizi? Nechcete, nebo vás tam nikdo nechce? Je Jools Holland skutečně takový anti-purpleovský pitomec, jak jsem si vždycky myslel? Více televize by určitě profil kapely v Británii zvýšil.



Milý Mickey G,

Děkuji Ti za hezký dopis. Pokud vyvolávám dojem, že nechovám moc lásky k éře IGB, potom Ti dlužím omluvu; považoval jsem tu dobu za úžasnou. Tihle chlapi byli neuvěřitelní muzikanti a Clear Air Turbulence a Scarabus byly důležitou fází mého života. Ale byla to pouze fáze, myslím, že jsme odehráli a dotáhli to tak dalece, jak to jen šlo. Tento druh fúze může trvat pouze tak dlouze, pokud vydrží přísun paliva a všichni z nás jsme měli odlišné představy o směřování, a abych byl upřímný, já nebyl tím nejlepším šéfem, protože jsem stál před tou společností v úžasu; Johnny Gus byl jedním z mých raných hrdinů.

Co se týče Tvých dalších bodů, nemyslím, že v tom není žádná neúcta, když se nepokloníme Tommymu Bolinovi; všichni víme, jaká to byla hvězda (taky fajn chlap), ale takhle my nepracujeme, můžeme hrát pouze to, co je v našich srdcích ne ve tvém. A očekávání jsou různá, že? Chci říct, že dokonce já vnímám DP odlišně od ostatních kluků v kapele.

A co se týče televize, nu, co se mně týče, tak bych se takové věci vyhnul, i když jsme nedávno udělali malou žertovnou jazzovou verzi Smoke on the Water ve francouzské televizi.

Nick Blagona je skvělý, ale v případ nového alba jsme byli požehnáni vedením Boba Ezrina. Doslýchám se, že mixy jsou skoro hotové a album má vyjít v únoru.

Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index