Caramba - Q&a

Questions - you got 'em; answers - we got 'em

e-mail:

89 Byla nebyla doba gangsterů, etymologické úvahy, spiritualismus & zkaženost vše v jednom balení, daňové dýmaní & smogové kouření, Faerská pozvánka.

Od: Ole Simonsen3

Ahoj Iane,

Děkuji za „Now What“, fantastické, a za Live in Montreaux 1996 – zrovna jsem se na to díval na youtube, a tvoji řeč v kulturním institutu – velice zábavné. Jednu otázku – četl jsem biografii Sharon Osbourneové – a přemýšlel jsem, zda ses někdy setkal s gangstery v hudebním průmyslu, kterému, jak zmiňuje, vládli, když byli Black Sabbath v Londýně v šedesátých a počátkem sedmdesátých let? S úctou,

Ole Simonsen – dlouhodobý fanoušek


Drahý Ole,

Děkuji za tvůj dopis.

Sharoninu knížku jsem nečetl, ale skutečně jsem znal jejího vertikálně handicapovaného otce, Dona Levyho (Ardena), manažera Black Sabbath, který byl spíš hrubián a grázl než regulérní gangster. Myslím, že pro tuto kvalifikaci k tomu potřebuješ gang než jenom jednu gorilu a pár pistolí. Navzdory tomu mi přišel občas milý; kdy mi nehrozil, že mě rozseká na kusy pro nějakou domnělou urážku. A byl koťátko o nedělích, když se rudá mlha rozplynula a on mně pozval na večeři.

Don byl stará škola showbyznysu.

Potom zde byl Sammy Lee, který pořádal naše první australské turné v roce 1971. Sammy byl další malý chlápek á la James Cagney s mini-gangem, který se jmenoval Jake, což byl typický hrozivě vypadající tvrďák; šest stop čtrnáct palců a vytesaný ze žuly. Sammy používal násilí, čehož jsem byl svědkem, a Jake vytahoval sbírku pistolí z kufříku; nejvýrazněji při letu ze společností Qantas z Perthu do Melbourne. Takže se domnívám, že Sammy by svým způsobem splňoval kvalifikaci na takového menšího gangstera.

Nejlepší gangster, na kterého jsem kdy narazil, byl Raymond Nash, který řídil londýnský West End (Soho) počátkem šedesátých let. Musel být hodně tvrdý, aby uhájil své teritorium před bratry Krayovými z East Endu a Richardsony z jižní strany řeky. Raymond byl deportovaný zpět do rodného Libanonu, kde jsem měl to potěšení se s ním setkat v roce 1966, když jsme pracovali v Casino du Liban poblíž Bejrútu. Byl to dokonalý gentleman; stylový gangster velkého formátu.

V mé branži už není moc opravdových gangsterů, a ti, co přesto dnes existují, chodí v oblecích šitých na míru.

Stále v ní máme stejný procentuální podíl prospěchářů, hrubiánů a parazitů jako zbytek společnosti, ale z větší části násilí pominulo a hrozby jsou většinou smluvní.

Nazdar, ig


Od: Simon Hounsome

Ahoj Iane,

Odkud se vzal název alba Ian Gillan Band ‚Scarabus‘ a co to znamená?

Těším se, že se mi ozveš

Nazdar,

Simon Hounsome


Drahý Simone,

Byl inspirovaný Borisem Karloffem, který hrál roli Dr. Scarabuse v komediálním/hororovém filmu z roku 1963 ‚Havran‘, který se volně zakládal na stejnojmenné knize Edgara Allena Poe.

Ve filmu byli také Vincent Price (Dr. Erasmus Craven), Peter Lorre (Dr. Adolphus Bedlo), a mladý Jack Nicholson (Rexford Bedlo) a – touha mých nezralých let – Hazel Courtová (Lenore Cravenová).

Nazdar, ig


Mark

Ahoj Vaše IGsosti,

Snadná otázka. Mohl bys vysvětlit pozadí „Abbey Of Theleme“, co se týká tvého zájmu o Aleistera Crowleyho a tvůj názor na Thelemu, jejímž přikázáním je ‚Dělej, co ty chceš, ať je to cele zákon‘? Byl to ‚kulturní diletantismu‘ (omlouvám, nebylo to myšleno jako urážka), nebo se zajímáš o tento druh věci?

P.S.:  Byl jsem na tvém vystoupení Bonfire Night 1981 v sheffieldské městské hale ‚sám‘ – nikomu z mých přátel se nechtělo! – bylo to úchvatné! Jsi pořád v kontaktu s Colinem?

Díky za tvůj čas a nepřestávej ječet!

Mark


Drahý Marku,

Děkuji ti za tvá laskavá slova a zajímavou otázku.

Kulturní diletantismus, eh? Možná máš pravu; ale okultní věda byla tehdy nejdůležitějším teritoriem pro mladé horečnaté hlavy; ‚The Devil Rides Out‘ od Dennise Wheatleyho byla v 60. letech povinná četba. Přeskakovali jsme jako kameny po vodách sexuální nemravnosti, což, v mém případě, znamenalo odvážit se vůbec na to myslet. Už jsem přijal fakt, že jsem perverzní monstrum; to dle mé babičky, která mě často popisovala jako ‚zlé, zkažené‘ dítě (poválečný/post-viktoriánský konflikt; mě bylo pět, jí hodně přes sto třicet). Naše celá zkaženost se zdála mě i mým malým kamarádům naprosto normální.

Crowley (démonizovaný jako největší zloduch na zemi; s ním se nemůžu srovnávat) odmítal náboženství pro esoteričtější verze boha a já jsem udělal totéž, ačkoliv moje cesta byla tišší. Dlouhodobě se zajímám o tyto věci, podobně jako o všechny aspekty spirituality, a co v té době mohlo být nezralým vzrušením, je nyní v širším poli elementární ingrediencí.

‚Dělej, co ty chceš...‘ je v podstatě anarchické, jelikož musí obsáhnout tabu a nakonec povede k boření pravidel. S tím se ztotožňuju, byť mám výhradu v tom, že mě odpuzuje myšlenka, že by mohlo být někomu ublíženo. Ale co jiného zde je pro odvážné mysli s výjimkou dusivé konvence v době, kdy svobodné a doufejme kolektivní/spřízněné duše jsou potřebnější než kdy jindy. Naštěstí, prostřednictvím nadpozemského shromáždění (internetu) existují nové úrodné pastviny, na kterých lze kvést.

Je to celé trochu náročné, že; ale tak už to chodí.

Nazdar, ig


Od: John C Micallef

Drahý pane Gillane,

Jenom krátká poznámka, abych vám a zbytku kapely Deep Purple poděkoval za to, že jste nám dali excelentní album (CD?) Now What?!, prostě se ho nedovedu nabažit.

Miluju texty, miluju váš hlas, miluju ty melodie!

Na jinou notu, právě jsme byli poctěni tabákovou směrnicí rady Evropské unie. Velice zábavné...nebo možná ne! Takže oni chtějí učinit tabák méně přitažlivým a méně návykovým? Kdo ví, příště to možná bude sex!

Vrtá mi hlavou, jak to má zlepšit kvalitu našeho života, snad začneme všichni žít do 200, když přestaneme kouřit? Naše nemocnice budou poloprázdné a daně půjdou dolů. No, všichni víme, že tomu tak není, a jakmile prodej tabáku klesne, vlády se začnou škrabat na hlavách a přemýšlet, kde ty peníze vzít. Takže si myslím, že nám zdaní živobytí, zdaní nám domy, naše auta (ještě víc), zdaní to, že používáme světlo, a pravděpodobně taky začnou zdaňovat ty, kteří žijí po tmě!

Rád bych si přečetl váš názor na toto téma (vím, že jste se tím zabýval dříve).

Takže se teď vrátím ke sledování zpráv a lidem páchajícím výtržnosti/oslavujícím/revoltujícím v Egyptě...nemyslím, že tam tím tématem byl zákaz tabáku, ale přesto je tam spoustu kouře...

Velice srdečný pozdrav z Malty.

Opatrujte se,

John


Drahý Johne,

Dotkl jsem se toho tématu v průběhu let několikrát. Moje první skutečná inhalace kouře byla během mého dětství. Když jsem vyrůstal v Londýně, častokrát jsem zažíval ten příšerný smog, dokud – po tom ošklivém v roce 1952 – se na mém plícním rentgenovém snímku neobjevily tmavé stíny a mně neposlali strávit léto roku 1953 u mého strýčka Ivora (Watkinse) na ostrově Wight. Byly to pravděpodobně nejlepší prázdniny, jaké jsem kdy měl. Ivor byl přes den plážovým fotografem a přes noc jazzovým boogie woogie pianistou; hrával před barem v Blackgang Chine, což bylo krůček od cesty na pláž: neunikl mi jediný takt, když jsem pocucával přes slámku Pepsi a to trio v hedvábných košilích rozhýbávalo něco hluboko uvnitř.

Po zákonu o čistém ovzduší z roku 1953 se zdálo, že ta sirná atmosféra zmizela přes noc. Vzpomínám si, jak jsem v šedesátých letech v úžasu hleděl na oslnivě zářící, tlakovou vodou omyté zdi Přírodopisného muzea a Royall Albert Hall; ty až dosud byly jako plíce Londýna – černé od špíny.

Jsem přesvědčen, že zdanění – po bezpečnosti – by mělo být použito k poskytování toho základního: čistého ovzduší a vody, podpory přísunu potravin a střechy nad hlavou, spolu s trochou strategické/infrastrukturní prozřetelnosti a záchranné sítě pro ty, kdo potřebují pomoc nás všech.

Ano, oni zdaní všechno, co se teď hýbe, proto zpomaluju.

Nazdar, ig


Od: Mike Nagoda

Ahoj Iane! Jsem tvůj velký fanoušek z Toronta a nejprve chci říct, že absolutně miluju Now What?! Myslím, že by to mohlo být moje nejoblíbenější studiové album hned vedle Purpendicular, které vítězí nad In Rock, Machine Head a všemi dalšími klasikami, a předčí ho pouze Made In Japan, mé nejoblíbenější album Deep Purple.

Je něco velice magického na Purpendicular pokaždé, když ho poslouchám, prostě překypuje takovým životem a energií a pozitivitou. Vlastně mám otázku, kterou nosím v hlavě už pěkně dlouhou dobu: kdo dělá hlas vikáře/kněze na úplném začátku Cascades? Jsi to ty nebo někdo jiný?

Doufám, že tě a DP uvidím, pokud zase někdy přijedete do Toronta, miluju všechno, co vy chlapi děláte, vy, a samozřejmě Jon, jste moji hrdinové. Jsem fanouškem od 17, teď mi je 27, a Purple byl z jedním důvodů, pro který jsem se pustil do hraní rockové hudby a začal hrát v kapelách na klávesy a kytary. Jedním z mých snů bylo vždy zahrát si s vámi chlapi Smoke na pódiu (hraju slide kytaru se dvěmi slidy a jsem jedním ze dvou lidí na světě, o kterých vím, že tak hrají), ale vím, že je zřejmě velice nepravděpodobné, že by k tomu došlo. Přesto můžu pořád snít a možná se to jednoho dne uskuteční! Opatrujte se, a doufám, že vás, chlapi, v Torontu zase uvidím! Děkuji mnohokrát za hudbu, změnila mi život!

Mike Nagoda


Drahý Mikeu,

Děkuji ti za tvůj dopis. Ano, to jsem byl já ve své roli vikáře...vlastně si nedokážu vzpomenout, co jsem říkal a když jsem si to poslechl na svém laptopu, moc to nepomohlo. Pravděpodobně něco podobného mému příležitostnému úvodu ke Speed King...Dámy a pánové, chlapci a děvčata...sešli jsme se zde dnes večer kvůli ROCK AND ROLLU!!!

Svého kněžství jsem byl od té doby zbaven, ale přesto vám všem žehnám.

Nazdar, ig


Od: John Dam

Ahoj,

Kdy se Ian Gillan vrátí na Faerské ostrovy :-)

Vše nej,

John


Drahý Johne,

Díky za pozvání; vzpomínám na Faerské ostrovy s velkou láskou po mém tamějším zájezdu v červnu 1992. Přístup k letišti byl, mírně řečeno, neobvyklý. Když jsme letěli podél útesů, které se zvedaly nad námi, přímo směrem k něčemu, co se podezřele podobalo Gibraltaru, učinil jsem oční kontakt s jedním z jasně zbarvených ptáků usazených několik stop od našeho levého křídla. ‚Bez obav‘, zdál se říkat – ačkoliv rty se mu pohybovaly v moderním papuchalkovém žargonu, který bylo těžké odečítat, když jsme ječeli kolem s naší aparaturou dolů – ‚přistávací pruh je hned za rohem, tam kde je průrva v útesech. Letadlo změní na poslední chvíli směr prudce doleva a zřítí se na runway – nic zvláštního, dělají to každý den.‘

Dveře pilotní kabiny byly otevřené, takže jsem mohl sledovat blížící se skálu, která se rýsovala před oknem a stále rostla. Ale, přesně jak předpovídal papuchalk, zdolali jsme tu šikanu se zběhlou jistotou a dosedli celkem vzato docela lehce.

Pršelo a byla generální stávka. Trajekty (z letištního ostrova na ostrov koncertní) nejezdily, takže jsme si sjednali rybářskou loď a naložili naši aparaturu na otevřenou palubu. Kapitán vyrazil do vichřice a velice laskavě dovolil jedné staré dámě namačkat se do psí boudy na přídi, aby se ukryla před prudkou bouří. My ostatní jsme stáli s naším vybavením v bičujícím dešti. Trvalo to asi dvě minuty, než jsem zaregistroval rozruch u dveří té malinké kormidelny.

Náš draze milovaný bubeník – Lenny Haze – se snažil dostat do kapitánské kabiny a současně vytlačit ubohou starou dámu zpátky do deště. Křičel něco – pravděpodobně, že všichni zemřeme, pokud nebude stát u kormidla – ale jeho slova odnášel vítr.

Takže jsme bezpečně přistály na pevnině a zamířili do našeho hotelu, který byl zakopaný ve svahu. Cestou jsme si všimli několik Faeřanů ležících na ulici. Byli ‚unaveni‘ alkoholem, protože toho dne byly zrušeny všechny protialkoholové zákony, nebo tak mi aspoň to bylo sděleno jedním z místních, který řekl, že nemá smysl mít zákony, které každý ignoruje. Bylo to před více než dvaceti lety, zajímalo by mně, zda jste je zase nezavedli; pravděpodobně ještě razantněji – jako v australském Perthu, kde si nemůžete po večeři dát čistého panáka; musí být naředěný ... Nekecám!

V každém případě to vystoupení a – návštěva obecně – byla demonstrací sdílené hibice a radostné oslavy. Probudil jsem se v noci, abych našel ve svém pokoji ovci (okno se otevíralo do úrovně terénu na svahu kopce). Myslím, že si vzpomínám, že měla hezké rty a překrásné oči; jmenovala se Margaret nebo Barbara...něco takového.

Bohužel neexistují žádné bezprostřední plány, co se týká návratu na vaše báječné a vzdálené ostrovy, ale člověk nikdy neví. V každém případě vzpomínky na rok 1992 ve mně zůstanou navždy.

Nazdar, ig

Zpět na:
Back to the Q&a index