14 Almost Human (Skoro člověk)

Na počátku první sloky hovořím se svou whisky. Podívatel-li se na láhev ‚Bells‘, uvidíte, že nese legendu ‚Předtím než odejdeš‘.

Byl jsem známý tím, že jsem demonstroval společenskou hru s názvem ‚Afterburn‘. Je velice jednoduchá; všechno, co potřebujete, jsou noviny pro dospělé a nějakou formu zapalování, a ovšem pár uvolňujících whisek. Vezmete celý arch, tzn. přední a zadní stránku, a srolujte ho do trubičky, potom zamačkáte oba konce. V té době byste měl být svlečený a co uděláte je, že si strčíte jeden konec do zadnice, zapálíte druhý a dáte se do běhu. Cílem tohoto cvičení je vidět kolik koleček po parkovišti nebo výčepu zvládnete udělat, než se bolest stane nesnesitelnou. Jestliže ztratíte stisk, nemůžete vyměnit pomocnou raketu (tak se tomu říká) a tak se to počítá pouze do toho bodu. Je proto nutné vypěstovat si solidní techniku v kategorii ‚stisk při běhání kolem úplně nahý s hořícími v novinami ve vašem zadku‘.

Jste v obrazu? Dobře, zbytek je ve stejném duchu; je to v zásadě tiráda na whisky (jako uvolňujícího prostředku). Poslední část si však zaslouží vysvětlení; bylo to asi kolem druhé ráno a diskutoval jsem výhody pohřbu na moři s Joem O‘Donnellem (naším hostinským a společným fanouškem ‚Bells‘), když má žena naznačila, že už by mohl být čas jít. Rozlilo se tam nějaké to pivo, něco z něj během samotného večera, na koberec na podlaze, kde jsem stál a když jsem se snažil odejít, zjistil jsem, ke své hrůze, že jsem vlastně přilepený k podlaze. Toto samozřejmě zpozdilo můj odchod a já si dal dalšího panáka, zatímco jsem vyprávěl Joeovi o tom, jak mi tenkrát spadla na hlavu aparátová bedna a jak mě dali dohromady v nemocnici pomoci sekundového lepidla, ale to je jiná písnička.