Tohle by mohl být klidně pravdivý
příběh; třebaže si, příhodně, nic nepamatuji….je skutečná
báječná hranice mezi orgií destrukce a nádhernou zábavou.
Flám
(Airey, Gillan, Glover, Morse, Paice)
Nemám
ponětí o času
Nevím co
jde dnes za den
Někdo
mi padá na hlavu
Vstávej…vstávej
Jdeme
na flám
Flám
Říkej
tomu, jak chceš
Mě
to je jedno
Je to,
kde patřím
Je to
věcí rozlišení
Skutečná
báječná hranice
Mezi
orgií destrukce
A nádhernou
zábavou
Tahle
místnost je tak studená a holá
Tady
není nic pro mě
Musím
najít někde trochu tepla
Vstávej…vstávej
Jdeme
na flám
Flám
Říkej
tomu, jak chceš
Je to
opravdu jedno
Když
buším na dveře
Zatímco
někdo slibuje
Ochotnému
shromáždění
A my
můžeme všichni zapomenout na
Stav
národa
Neslyším
nic
Ale
vidím pohybovat se tvé rty
Pracuji
na svém myšlení
A
myslím, že se zlepšuje
Chystám
se přijmout vinu
Takže
bych mohl rovnou kázat
Kdybych
jenom dokázal přeplavat
Tuto
podivnou lidskou řeku
Vím, že
jsem začal
S těmi
nejlepšími úmysly
Nějakou
oslnivou inspirací
A párem,
ani o tom nebudu mluvit
A teď
se dívám hluboko
Do
posledních odumírajících uhlíků
Řvu,
co tady děláme
A nikdo
si nevzpomíná
Ztratil
jsem jednoho nebo dva přátele
Nevím,
kde se ztratili
Pouze
jednu věc mohu udělat
Vstát…vstát
Jdu na
flám
Flám
Říkej
tomu, jak chceš
Mě
to je jedno
Je to,
kde patřím
Je to
věcí rozlišení
Skutečná
báječná hranice
Mezi
orgií destrukce
A
báječnou zábavou