9 ‚No More Cane On The Brazos‘ (Na Brazos už není žádná třtina)

(Tradicionál, aranžmá: Eyre, Gillan, Mases, Morris) z alba Ian Gillan 'Naked Thunder'

V textu tohoto tradicionálu je něco pronikavě heroického, a to mě silně dojímá. Můžu pouze číst mezi řádky, jelikož pátrání se ukázalo být obtížné. Vidím ale živé obrazy strašného lidského zneužívání a neskloněného ducha. Pokoušel jsem se polapit Lonnie Donegana, jehož verzi jsem slyšel jako první, ale on mé volání neopětoval, škoda, protože je velkou autoritou na takovýto materiál, který bych popsal jako polní nářek.

Mnoho díků patří Barronu Dowlingovi, který píše...

„Údajně ji napsal Leadbelly (Huddie Ledbetter, který si odpykával trest v Texasu a Louisianě během první poloviny 20. století. Byla to jedna z jeho dvou vynikajících písní o práci, kdy je skupina trestanců navzájem spoutaná řetězy, v jedné texaské vesnici u Houstonu. Další příbuznou písní je klasika „Midnight Special,“ o vězeňském životě potom, co ho zašili v Houstonu. Domnívám se, že Cane on the Brazos byl ve skutečnosti pracovním popěvkem na poli, používaným obyvateli vězení, který Leadbelly nepřestával hrát po svém podmínečném propuštění.

Řeka Brazos protéká Texasem se svým ústím nacházejícím se asi 50 mil na jihozápad od Houstonu. Podél jejich dolních říčních partií se nachází velký úsek močálovité ale úrodné půdy, jež je ideální pro pěstování cukrové třtiny. Černí vězňové byli posíláni do několika vězeňských farem podél Brazos, aby pracovali v řetězech spoutaných skupinách při sekání cukrové třtiny a bavlny. Velké počty černých vězňů byly poslány do vězení, často kvůli malým přestupkům. Platili za svou obživu nucenou prací ve skupinách, aby vykonávali v podstatě to, co byla otrocká práce.

Sekání cukrové třtiny je jednou z nejnepříjemnějších prací, jakou si lze představit. Vyžadovala, aby vězňové stáli v několika palcích bahnité vody v hustém, hady zamořeném porostu třtiny, shrbení při sekání třtiny mačetou, během úmorného letního žáru, kde moskyti poletovali tak hustě, že se nemělo cenu ani ohánět. Bílí dozorci sledovali vězně z koní, s puškami připravenými vystřelit po každém, jenž by se pokusil utéct. Tyto skupiny v řetězech existovaly až do šedesátých let. Daly se snadno zahlédnout z hlavních silnic vedoucích na západ od Houstonu. Město s vězeňským ústředím a cukrovarem se jmenovalo „Sugarland“. Nyní je to předměstí Houstonu. Věznice jsou tam pořád, ale řetězové skupiny jsou ty tam. Byly jedním z nejhorších odkazů segregace, když byl Texas součástí starého Jihu.